Brigáda na Stodůlkách 9. - 11. 10. 2020

Brigáda Stodůlky 9. – 11. 10. 2020

Brigáda naplánovaná na konec září musela být opět zrušena. Nikoho to netěšilo, chtěli jsme, aby vynaloženou práci bylo pořádně vidět. Ale 9. 10. to konečně klaplo. Za pomoci bagru byly vyhloubeny základy a poté zabetonovány. Všichni, co mohli jet už v pátek ráno, si při přípravě základů a hlavně při samotném betonování pořádně mákli! Patří jim bezesporu velký dík a obdiv. V sobotu a v neděli dopoledne jsme se opět věnovali sběru kamenů potřebných pro obnovu základů. A tím byly práce na Stodůlkách v tomto roce ukončeny.

V neděli odpoledne se uskutečnila mše v kostele v Dobré Vodě k výročí úmrtí sv. Vintíře. Po mši bylo několika poutníkům poskytnuto občerstvení. Vše proběhlo za daných epidemiologických podmínek.

IM + JK

stodulky6-mse

 

stodulky5

 

 

 

Brigáda Stodůlky 11. - 13. 9. 2020

Na první letošní brigádu v mimořádném termínu 28. – 30. 8. na Stodůlkách se všichni těšili. Kvůli předpovědi počasí - vytrvalému dešti - musela být brigáda zrušena. Další termín byl naplánován na 11. – 13. září. Počasí nám tentokrát přálo, a tak jsme se sešli v počtu asi 15 lidí. Přestože se jednalo o nošení kamenů, na brigádě měly velké zastoupení i ženy. Práci jsme prokládali povídáním, vždyť jsme se dlouho v době covidové neviděli, sběrem hub i odpočinkem.

Příští brigáda snad bude na konci září, opět budeme sbírat potřebné kameny a pracovat na základech bývalé kaple.

IM

stodulky1

 

stodulky3

stodulky4

Šumavské cyklotoulky aneb cestou za památnými stromy 25. 7. 2020

Počet účastníků 12 – 14 

Trasa 51 km: Horská Kvilda – Michalov – Chalupy – Šebestov – Úbislav – Benešova Hora – Rohanov – Biskup – Nahořánky – Strašín - Nezdice na Šumavě – Záluží - Sušice 

Po roční pauze vyrážíme opět na Šumavu na kola a zkoušíme dopravu cyklobusem, protože představa, že v Plzni kola naložíme a vykládáme až na místě určení, je lákavá. 

Že tento způsob přepravy nebude bez komplikací, se ukázalo ještě před odjezdem, protože autobus dorazil bez pomocníka na montáž kol do stojanů. Sám řidič byl pouze brigádník, ale maximálně se snažil, aby vše proběhlo co nejlépe. To, že jsme vyrazili s půlhodinovým zpožděním, byl nakonec ještě dobrý výsledek. Cesta přes dvě a půl hodiny byla poměrně náročná, takže s úlevou se na Horské Kvildě vítáme s Muřkou a Jaromírem. Vezmeme-li v úvahu demontáž kol ze stojanů a pomalejší rozjezd, pak nepřekvapí hodinové zpoždění už na startu. 

Do obědové pauzy jsme stihli ještě tři památné stromy včetně největšího smrku mezi památnými stromy v Jihočeském kraji. Jaromír se k nám během cesty připojoval a pak zase odpojoval a auto přibližoval, aby bylo Muřce na dostřel. 

V Rohanově jsme se zastavili na jedno rychlé pivko, ale začínalo být jasné, že cyklobus před půl pátou ze Sušice nestihneme. Nad Nezdicemi nás čekal sice poslední velký tahák, ale o to víc byl výživný. Když jsme ho vystoupali, těšili jsme se na velký sjezd, ale ten pořád nepřicházel. Dočkali jsme se až kus cesty za Zálužím a pak jsme fičeli až do Sušice. Na nádraží jsme díky zpoždění čekali cca půl hodinu, a pak nás nabral poslední možný spoj. I když našich 12 kol bylo na lokálku poměrně dost, zvládla se cesta do Plzně již bez dramatičtějších okamžiků.

 PB

 

Rok na Šumavě: Bezlesí - 13. 2. 2020

Přednáška se jmenovala Šumavské louky a pastviny, a její náplní byl fenomén horských luk. Tyto plochy jsou památkou lidského hospodaření. Šumava měla ještě před druhou světovou válkou úplně jinou podobu, než má dnes. Byla výrazně odlesněna a na všech plochách se intenzivně hospodařilo.

Po roce 1946 se příhraniční oblasti téměř vylidnily a nastalo období nástupu lesních společenstev, která jak přirozenou sukcesí, tak výsadbou převzala vládu nad většinou území.

Dnes je životní styl na Šumavě velmi odlišný od toho, kdy lidé louky kosili, aby měli dostatek krmení pro dobytek v zimě, takže tyto pravidelné periody, na které byla vázána velká část rostlinných druhů, je nutno nahradit řízeným procesem.

NP bere péči o bezlesí jako jednu ze svých priorit v rámci zachování typického krajinného rázu Šumavy. Na přednášce zazněly základní principy péče, které většině posluchačů trochu odhalily, jak složitý a organizačně náročný proces je zapotřebí, aby Šumava nepřišla o jeden ze svých typických atributů.

Šumavské bezlesí se stalo tématem roku 2020.

PB

Více fotografií najdete tady

Brčálnickým údolím 20. 6. 2020

Na parkovišti v Zadních Hamrech se nás sešlo celkem 12. Původní počet zájemců byl sice vyšší (24), ale polovina výlet vzdala vzhledem k rannímu dešti, který se zdál být vytrvalý. Nicméně při našem příjezdu už nepršelo a počasí vypadalo nadějně. Ostatně všichni jsme byli proti dešti vybaveni, takže nás nemohl překvapit. Z parkoviště poblíž malé vodní elektrárny Gustavsthal (instalována je zde průtoková vodní turbína) jsme se vydali nejprve po silnici kolem bývalé Petzoldovy papírny, která od svého uzavření stále více chátrá, střecha je už propadlá. Kousek za papírnou jsme odbočili na žlutou značku a pokračovali do kopce po pohodlné cestě. Tu jsme opustili, abychom se podívali na Lukášovy vodopády. Odbočka to měla být jen pro zájemce, ale naše odhodlaná skupina šla celá. Vodopády nejsou vysoké, spíše jsou to vysoké peřeje, ale vypadaly velmi romanticky.

Došli jsme k poutnímu místu Křížkov (Kreuzwinkel), kde původně stávala obec. Nyní jsou zde očištěné základy kostela a v roce 2007, kdy byla dokončena úprava místa v součinnosti české a bavorské strany za využití evropských fondů, zde byl vztyčen kříž. Od bývalé kaple byl krásný rozhled a my jsme tam s chutí posvačili.

Tolarskou cestou jsme se napojili na Hamerskou cestu a pokračovali Úhlavským údolím k mostu přes Černý potok (kvízový dotaz na jméno vodního toku zvládl správně jen Petr Šneberk). Ukázalo se, že naše radost z pěkného počasí byla předčasná, začalo pršet, všichni jsme oblékli připravené pláštěnky a peleríny, nejrůznějších střihů a kvality od různých výrobců. Nejzajímavější igelitovou pelerínu (koupenou v IKEA) měla Hanka Šiková. Byla laděna do slušivé růžové a vyznačovala se tím, že vůbec nechránila před deštěm a Hanka při závěrečném ohledání v hospůdce zjistila, že má mokré i prádlo. Déšť trval asi jen hodinu a nebyl ani zvlášť prudký, takže se to dalo vydržet. Nadto vytvořil správnou šumavskou atmosféru zamlženého mokrého lesa se svěže zeleným podrostem.

Kávovou (proč kávová? – nevíme) cestou jsme došli na cestu vedoucí k Černému jezeru. Potkali jsme tu pár také opláštěnkovaných turistů, ale brzy jsme odbočili z kopce, kterým vede špičácký tunel, k Rudolfovně (pro lidi neznalé jako jsem já, podotýkám, že Rudolfovna se jmenuje podle lesníka, který tu bydlel). Deště v minulých dnech tu musely být opravdu prudké a vydatné, protože poměrně strmá lesní cesta byla vodou umetená, jehličí, šišky, listí a malé klacíky byly shrnuty k okrajům.

Naše další cesta vedla k Brčálnickým mokřadům, se zajímavou květenou (viděli jsme vstavače a vemeníky, lužní křoviny i podmáčená torza stromů porostlá houbami). Museli jsme jít opatrně, protože dřevěné můstky dost klouzaly.

Došli jsme k místu, kde stávala trampská osada Dakota. Ještě před ní v lese jsme si všimli Památníku Šedého vlka – umrlčího prkna, které připomíná úmrtí trampského vedoucího Antonína Šefčíka v roce 1969. Na místě trampské osady je jen rozlehlá chalupa, kterou se snaží někdo upravit. Výsledek je zatím nejasný.

Krásně rozkvetlou loukou jsme se dostali k železniční trati, kterou jsme překročili a dostali se na Bouřňák k bývalé Frischově chalupě (Frischhof - chalupa) zde stávala podle internetových údajů od roku 1400, dnes je tam soukromá hospůdka a penzion manželů Fialových, kteří tu také od roku 1992 provozují soukromou ZOO farmu). Využili jsme venkovního sezení u ohniště ke druhé svačině. Měli jsme výborný čas, takže Pavel Bečvář zavolal do nedaleké hospůdky Pohádka, zda nás mohou přijmout. Dorazili jsme tam za malou chvíli a teplá gulášovka popř. kroupovka přišla vhod, stejně jako osvěžující nápoje. Dozvěděli jsme se také, že Pohádková země, chaloupka, v níž byla umístěna šumavská strašidýlka, už není v provozu.

Posledních pár kilometrů uběhlo velmi příjemně. Opustili jsme brčálnickou naučnou stezku, podešli trať, minuli jezero přečerpávací elektrárny Černé jezero a renovovanou chatu Ostříž s krásně upraveným okolím. Poslední příjemnou zastávkou bylo setkání s mladou rodinou před jejich rovněž pěkně restaurovanou šumavskou chalupou. Rodina zde bydlí trvale, jedno z dětí dojíždí do mateřské školy v Železné Rudě a manžel rovněž dojíždí za prací, ale rodina je zde velmi spokojená.

Na parkoviště jsme dorazili v dobré náladě, Jana Kolářová dokonce s houbařským úlovkem (veliký hřib kovář a několik velkých růžovek). Výlet (připravený Pavlem Bečvářem – díky, Pavle!) se vydařil a ti, kteří to vzdali kvůli špatnému počasí, mohou jen litovat.

DH

Pro fotky klikněte tady

Saturday the 28th. Šumavské cesty o. s. | Home | Joomla 3 Templates Joomlaskins