Brigáda na Dobré Vodě a tradiční mše 29. - 30. 6. 2019

Účast: 10 členů + 1 kamarád 

V sobotu 29. 6. v 11:00 jsme se sešli v Domě sv. Vintíře, abychom po krátké poradě vyrazili do okolí Dobré Vody na brigádu - vytrhávání lupiny. V Domě sv. Vintíře zůstává Jana a pomáhá s přípravou bramborového salátu. V podvečer se vracíme všichni zpět a těšíme se na večerní grilovačku.

V neděli ráno jako první odjíždí Jana s Pavlem na kapličku, aby opravili vše potřebné. Jana se pak pěšky vrací zpět a pomáhá při přípravě pohoštění pro poutníky.

V 7:30 odjíždí na kolech vítací výbor (Klímovi + Kašparovi) na Gsenget. Tady připravují obvyklé občerstvení - štamprličku Becherovky nebo Fernetu. Z Prášil v tu dobu vychází i jáhen Jan Pečený, který jde poté z Gsengetu v hábitu sv.Vintíře naproti poutníkům, přechází s nimi hranici a po občerstvení  je vede do Prášil. Poutníci mají v Prášilech krátkou přestávku, pak dále pokračují přes Rovinu na Dobrou Vodu. Vítací výbor se vrací do Domu sv. Vintíře, kde zatím zbytek účastníků pilně naklepává a obaluje velkou hromadu řízků, které doplní již hotový bramborový salát.

V 13:30 začíná v kostele mše a kolem 15. hodiny se poutníci přicházejí posilnit. Salát s řízkem je korunován kávou a zákusky, které upekly a přivezly členky Šumavských cest. Krátce po 16. hodině je vše zvládnuto, poutníkům se sice nechce zvedat, ale autobus nečeká. Šumavské cesty, byť v omezeném počtu, vše opět zvládly na 1*. Poté už jen nezbytný úklid, občerstvení melounem, který přivezli Kašparovi, a rozjezdy domů.

Tak zase za rok, přátelé!!! 

VK                                                                                            

 

Voděnka 2019

Termín: 24. - 26. května

Počet účastníků: 12 členů + 4 kamarádi

Na programu bylo splutí Vltavy z Polky na Soumarský most a odtud registrovaným úsekem do Pěkné a dále do Nové Pece. I přes spousty dalších nápadů a navrhovaných změn J))) byl program stoprocentně splněn! Zúčastnilo se 8 lodí, tj. 16 vodáků.

V pátek vyjelo auto s posádkou převážně důchodců ze Štěnovic, aby si víkend ještěprodloužili pěším výletem v okolí Polky a pak provedli rezervaci míst a připravili oheň pro postupně dojíždějící. Večer byl ve znamení oslav nově narozených vnoučat, jedné svatby a jedné maturity (na vyprávění o tom, jak Kamík svůj úspěch oslavil, se těšíme na některé z dalších akcí ….. :-))).

Vodácké putování Teplou Vltavou bylo i přes nižší stav vody vodácky náročné – řeka v těchto místech meandruje a břehy jsou lemovány vrbičkami, ve kterých nikdo uvíznout nechtěl…. Zpestřením byl občasný déšť a dvojí „cvaknutí“. A taky krátká „kávičková“ zastávka v restauraci v Lenoře, kde mnozí zanechali v polštářích na židlích určitě minimálně litr vody ze svých sedinek. Do cíle na „Soumarák“ dorazily všechny lodě bez závažné újmy na zdraví a s nenarušenou komunikací mezi „háčkem“ a „kormidelníkem“. Podvečerní posezení v hospodě na sluníčku doplnilo teplo do žaludku, ale i do celého člověka, a tak další noc ještě díky nakumulování tepla od ohně již byla teplejší než předchozí. Zlatým hřebem akce byl průjezd regulovaným úsekem v oblasti Mrtvého luhu, kde jsme na vyznačených zastávkách i při jízdě byli uneseni nádherou přírody a náležitě si oblast vychutnali. Splouvání je zde nenáročné, a proto překvapil snad jediný strom v řece na tomto úseku, kde byla řekou pokřtěna další osádka. Od této události slunce svítilo a hřálo, což jsme večer všichni viděli na svých obličejích…. Klapla i náročná logistika svozu jednotlivých účastníků a nechybělo ani většinové závěrečné posezení v hospůdkách…. Obdiv a poděkování všem kolegům vodákům a zejména Pavlovi Bečvářovi za podrobnou přípravu, zajištění všeho potřebného a jeho pevné nervy…

AHOJ.

SH

Relaxační pobyt v konopných lázních Volary 11. - 14. 4. 2019

Volary, hotel Bobík

I letos jsme pokračovali v tradici. Skupina členů a příznivců spolku Šumavské cesty opět strávila prodloužený relaxační víkend v konopných lázních ve Volarech.
Volný čas mezi procedurami jsme trávili dle svého zájmu. Někdo výletem do Prachatic, jiný toulkami šumavskou přírodou v blízkém či vzdálenějším okolí Volar, plaváním v zrekonstruovaném bazénu nebo prostě odpočinkem.

Naše skupinka se již cestou z Plzně do Volar zastavila před Vimperkem v obci Štítkov. Odtud jsme krátkou procházkou došly na kopec s rozhlednou Svatá Maří.
V dalších dnech jsme podnikli procházku v okolí Volar, při které jsme si prohlédli nově vybudovaný posed v korunách stromů, tzv. Treehouse. Ten si mohou pronajmout  zájemci o pobyt v samotě šumavské přírody. Dále jsme se vydaly na celodenní výšlap z Kubovy Hutě přes Boubín, kde místy ještě ležel sníh, do Lenory. Během trasy jsme potkávaly účastníky extrémního dálkového pochodu. Jeho smyslem je připomenutí a uctění památky žen a dívek, které zahynuly na sklonku druhé světové války během jednoho z tzv. pochodů smrti. Pochovány jsou na Židovském hřbitově ve Volarech.

Procedury v hotelu Bobík byly velmi příjemné, personál jako vždy ochotný a jídlo výborné. Letošní pobyt se opět povedl.


Přestože nejsem členkou Šumavských cest, jsem ráda, že mne berou sebou a umožňují mi zúčastnit se jejich akcí. Už teď se těším na příští rok.

OL

 

Kolopěškování 8. 5. 2019

Počet účastníků: 14 členů + 9 přátel + 23 koloběžek

Trasa: cca 25 km (Špičácké sedlo – sjezdovka pod Pancířem – přístřešek Nad Silnicí – Tomášův Dvůr - kaplička na Jižní Stráni – Zelená Lhota – kaple sv. Jana – Dešenice – Nýrsko)

Ve středu ráno na státní svátek jsme se vypravili vlakem z Plzně na Špičák. Po cestě studujeme trasu v mapách a ti z nás, pro které je to premiéra, se nechávají poučit o technice jízdy a hlavně brzdění. Vzhledem k výluce jsme z Nýrska pokračovali autobusem, který nás vysadil přímo ve Špičáckém sedle, kde už na nás čekal Vláďa Klíma i s připravenými koloběžkami. Po malé chvilce vyzkoušení koloběžek vyrážíme.

Cesta ze Špičáckého sedla mírně stoupá. Ze začátku to jde docela snadno i začátečníkům, kteří jsou na koloběžkách prvně. Po chvíli ale někteří začínají ztrácet dech a při větším stoupání opouští koloběžku a raději ji vedou. Naštěstí to netrvá dlouho a u sjezdovky z Pancíře děláme první zastávku, abychom se všichni udrželi pohromadě.

Chvíli po tom, co jsme se opět rozjeli, cesta začíná klesat. Sláva. Teď teprve začíná ten pravý požitek z jízdy na koloběžce. Občasné výmoly a drobnější kameny nás nemohou rozházet. Děláme další zastávku na občerstvení a za chvíli frčíme dál až na rozcestí Tomášův Dvůr, kousek od Bečvářova srubu. Tady se chvíli kocháme výhledem na Ostrý a údolí Úhlavy. Další cesta nás vede přes louku a lesní kamenitou cestou sjíždíme na silničku vedoucí ke kapličce na Jižní Stráni. Zde dochází k prvnímu defektu a Vláďa se obětavě vrací na pomoc. U kapličky opět odpočíváme a užíváme si nádherného skoro letního počasí a výhledů na Šumavu. Pak už cesta rychle ubíhá až do Zelené Lhoty k Restauraci Zach, kde si na terase s výhledem na vodní nádrž Nýrsko dáváme oběd.

Po siestě se vydáváme znovu na cestu směr Dešenice se zastávkou u kaple sv. Jana. V Dešenicích Vláďa zařídil prohlídku tvrze s muzejní expozicí pivovarnictví a zajímavými interiéry. Po prohlídce, která se malinko protáhla, zjistil Pavel Š., že má napínáček v kole, a tak musel nastoupit tým mechaniků, aby zajistil výměnu duše. Tím jsme se dostali do značného časového skluzu a plánovanou trasu místo v Janovicích nad Úhlavou jsme zakončili již v Nýrsku. Ale mělo to výhodu. Vlak byl již přistaven, a tak jsme se mohli pohodlně usadit. Také jsme si při té příležitosti doplnili slovní zásobu. Vlastík nás poučil, že pokud si chceme v kupé vyvětrat, musíme nejdříve zmáčknout ten „piclík“ a pak otevřít okno.

Na závěr ještě jednou děkuji Vláďovi za skvělé zajištění akce a všem účastníkům za absolvování akce bez ztráty kytičky. Tak zase příště.

Koloběžky zapůjčila Půjčovna sportovních potřeb Sport COOLNA – paní Květa Loosová. Děkujeme. 

PL

 

 

Jarní vejšlap 23. 3. 2019

Počet účastníků: 20 členů + 5 přátel

Trasa: 18 km (Hrádek u Sušice – Tedražice – Pod Čepičnou – Vintířova studánka – Rabí – Žichovice)

Sobotní sraz na Hlavním nádraží v Plzni byl opravdu časný - v 5:50. Nikoho zřejmě nepřekvapí, že členové i přátelé Šumavských cest dorazili včas a celá skupina v pohodě stihla rychlík Rožmberk v 6:03. Než jsme se nadáli, už jsme přestupovali v Horažďovicích - předměstí na lokálku směřující do Sušice. Vystoupili jsme v Hrádku u Sušice a už po 8. hodině ranní jsme vyrazili do terénu. Přivítalo nás jarní počasí se sluncem a azurovou oblohou, které nás provázelo celý den. První zastávka byla u 400letého chráněného Hrádeckého dubu. Prošli jsme probouzejícím se městečkem a nejprve kráčeli údolím potoka Ostružná. Na chvíli jsme opustili údolí, abychom se pokochali krásným výhledem na kostelík sv. Vavřince ve Zdouni. Pokračovali jsme dále kolem potoka, ale po chvíli nás čekalo první stoupání do Suchého vrchu. Naší odměnou byl úchvatný pohled na šumavské vrcholy. Při malém občerstvení jsme určovali jednotlivé vrcholy, některé v dálce ještě pokryté sněhem. Pak byla naše cesta pestrá, stoupání, klesání, kdykoliv jsme vyšli z lesa, otevíraly se nám krásné pohledy na Šumavu. Polední turistický oběd na prosluněné louce s výhledem na šumavské panorama neměl chybu. Poté jsme míjeli další turistické body jako Ondola, Pod Čepičnou, až jsme dorazili ke studánce sv. Vintíře kousek od vsi Budětice, která je skvěle udržovaná. Však jsme se také napojili čistou chladivou vodou. Naše kroky chvíli vedly po Vintířově stezce. Když už nás trochu začaly bolet nohy, otevřel se před námi úžasný výhled na majestátní hrad Rabí. Přidali jsme do kroku a po chvíli vstoupili do městečka stejného jména. První zastávkou byl udržovaný židovský hřbitov. Pak se naše skupina rozdělila, část si dala odpočinek na prosluněném náměstíčku a 14 výletníků si dopřálo prohlídku hradu ze 14. století. Málokdy se naskytne, abychom celý hrad měli jen pro sebe a průvodkyně se mohla věnovat jen nám. Ten zážitek – hrad bez turistů, dětí a ruchu jsme si dokonale užili. Díky krásnému počasí jsme se pokochali z  ochozu věže úžasnými výhledy do kraje. Další příjemnou zastávkou byl hostinec Vystřelený vočko. Oběd byl vynikající a musíme ocenit vtip majitelů, co se týče názvu, snad každý si z hodin dějepisu pamatuje, že roku 1421 při obléhání hradu Rabí husitský vojevůdce Jan Žižka zde přišel o pravé oko. Posilněni jídlem a pitím jsme absolvovali poslední úsek naší cesty do Žichovic na nádraží. U jezu na Otavě si dopřáváme poslední pohled na siluetu mohutného hradu Rabí.

Lokálka přijela včas, takže nám v Horažďovicích stačily 3 minuty na přestup do vlaku mířícího do Plzně. Lehce před 18. hodinou jsme vystoupili z vlaku a na peróně nastalo všeobecné loučení po krásném dni. Zde by mohlo vyprávění skončit, nebýt naší milé Muřky. Asi jí duch Českých drah trochu potrestal za hlášku vyřčenou na jejich adresu při minulém výletu. Při loučení totiž zjistila, že zapomněla ve vlaku své drahocenné turistické hůlky, tak se pro ně vrátila zpět do vlaku. Jeli jsme novým vlakem společnosti RegioJet s automatickými dveřmi. Když Muřka chtěla zpět vystoupit na perón, tak se tyto moderní dveře nenávratně zavřely a po chvíli se vlak rozjel. Ve všeobecném veselí to nikdo kromě Radky nepostřehl. Naštěstí měl vlak konečnou na Jižním předměstí, takže Muřka daleko nedojela. Jen si může připsat další příhodu.

Dorazili jsme do svých domovů krásně unaveni, osvěženi hezkou túrou, nádherným počasím a skvělou společností.

Fotky z vejšlapu najdete tady

DSC 0739

 

Tuesday the 16th. Šumavské cesty o. s. | Home | Joomla 3 Templates Joomlaskins