Mikulášský vejšlap 6. 12. 2020

Přísná protikoronavirová opatření byla uvolněna, a tak jsme operativně zařadili na neděli 6. 12. Mikulášský vejšlap – tentokrát pouze pro členy spolku.

Doprava auty, trasa cca 20 km: Svatá Kateřina – Fleky – Medvědí kaple – Červené Dřevo – Fleky – státní hranice – Chodská Úhlava – Svatá Kateřina.

Na „startu“ se nás sešlo 14 (a 2 psí slečny). Po prvním kilometru nám přes cestu přeběhlo stádo jalovic – hlavně, že se nerozběhly proti nám.

Ve Flekách jsme opustili červenou turistickou značku a pokračovali jsme po zelené po silnici asi 2 km a potom už polní cestou a lesem. První zastávka byla Medvědí kaple sv. Bernarda. Protože někteří nesnídali, nasadili ostřejší tempo. Nehnala je však zvědavost, ale obyčejný hlad J.

Kapli nechal z vděčnosti postavit roku 1719 Georg Kohlbeck z Liščí. V hlubokém lese ho napadl medvěd. Přežil. Osud kaple byl stejný jako osud všech příhraničních obcí. Zpustla. Opravena byla díky rodákům žijícím dnes v Bavorsku.

Dál jsme pokračovali na rozcestí Pod Lišákem a znovu jsme se napojili na červenou turistickou značku do Červeného Dřeva.

Obec byla založena v polovině 17. století Wolfem Maxmiliánem Lamingenem z Albenreuthu, pověstným Lomikarem…..a její osud? Dnes jeden obývaný dům a v místě kostela Bolestné Matky Boží pietní místo vybudované v roce 1996 opět za přispění odsunutých rodáků.

Dlouho jsme diskutovali nad základy kostela, studovali provedení zdí a přemýšleli nad „našimi“ Stodůlkami.

Vrátili jsme se do Fleků a padla otázka – pokračujeme dál podle plánu, nebo se vracíme do Sv. Kateřiny? Dál nás šlapalo 12. Zase po zelené turistické značce směrem k hranici a asi tak 100 m před hranicí odbočujeme po neznačené cestě doleva. Místy bylo i sněhově pocukrováno, cesta se vlnila. Přešli jsme státní silnici kousek před přechodem a po cyklostezce č. 2055 došli k Chodské Úhlavě. Tady jsme i za cenu vody v botách vyfotili dva krásné hraniční kameny a po červené turistické značce se vrátili do Sv. Kateřiny.

Krásnou a milou tečkou byla kávička a čaj od pana majitele Penzionu Račín.

JK

 

Brigáda na Stodůlkách 9. - 11. 10. 2020

Brigáda Stodůlky 9. – 11. 10. 2020

Brigáda naplánovaná na konec září musela být opět zrušena. Nikoho to netěšilo, chtěli jsme, aby vynaloženou práci bylo pořádně vidět. Ale 9. 10. to konečně klaplo. Za pomoci bagru byly vyhloubeny základy a poté zabetonovány. Všichni, co mohli jet už v pátek ráno, si při přípravě základů a hlavně při samotném betonování pořádně mákli! Patří jim bezesporu velký dík a obdiv. V sobotu a v neděli dopoledne jsme se opět věnovali sběru kamenů potřebných pro obnovu základů. A tím byly práce na Stodůlkách v tomto roce ukončeny.

V neděli odpoledne se uskutečnila mše v kostele v Dobré Vodě k výročí úmrtí sv. Vintíře. Po mši bylo několika poutníkům poskytnuto občerstvení. Vše proběhlo za daných epidemiologických podmínek.

IM + JK

stodulky6-mse

 

stodulky5

 

 

 

Rok na Šumavě: Bezlesí - 13. 2. 2020

Přednáška se jmenovala Šumavské louky a pastviny, a její náplní byl fenomén horských luk. Tyto plochy jsou památkou lidského hospodaření. Šumava měla ještě před druhou světovou válkou úplně jinou podobu, než má dnes. Byla výrazně odlesněna a na všech plochách se intenzivně hospodařilo.

Po roce 1946 se příhraniční oblasti téměř vylidnily a nastalo období nástupu lesních společenstev, která jak přirozenou sukcesí, tak výsadbou převzala vládu nad většinou území.

Dnes je životní styl na Šumavě velmi odlišný od toho, kdy lidé louky kosili, aby měli dostatek krmení pro dobytek v zimě, takže tyto pravidelné periody, na které byla vázána velká část rostlinných druhů, je nutno nahradit řízeným procesem.

NP bere péči o bezlesí jako jednu ze svých priorit v rámci zachování typického krajinného rázu Šumavy. Na přednášce zazněly základní principy péče, které většině posluchačů trochu odhalily, jak složitý a organizačně náročný proces je zapotřebí, aby Šumava nepřišla o jeden ze svých typických atributů.

Šumavské bezlesí se stalo tématem roku 2020.

PB

Více fotografií najdete tady

Brigáda Stodůlky 11. - 13. 9. 2020

Na první letošní brigádu v mimořádném termínu 28. – 30. 8. na Stodůlkách se všichni těšili. Kvůli předpovědi počasí - vytrvalému dešti - musela být brigáda zrušena. Další termín byl naplánován na 11. – 13. září. Počasí nám tentokrát přálo, a tak jsme se sešli v počtu asi 15 lidí. Přestože se jednalo o nošení kamenů, na brigádě měly velké zastoupení i ženy. Práci jsme prokládali povídáním, vždyť jsme se dlouho v době covidové neviděli, sběrem hub i odpočinkem.

Příští brigáda snad bude na konci září, opět budeme sbírat potřebné kameny a pracovat na základech bývalé kaple.

IM

stodulky1

 

stodulky3

stodulky4

Šumavské cyklotoulky aneb cestou za památnými stromy 25. 7. 2020

Počet účastníků 12 – 14 

Trasa 51 km: Horská Kvilda – Michalov – Chalupy – Šebestov – Úbislav – Benešova Hora – Rohanov – Biskup – Nahořánky – Strašín - Nezdice na Šumavě – Záluží - Sušice 

Po roční pauze vyrážíme opět na Šumavu na kola a zkoušíme dopravu cyklobusem, protože představa, že v Plzni kola naložíme a vykládáme až na místě určení, je lákavá. 

Že tento způsob přepravy nebude bez komplikací, se ukázalo ještě před odjezdem, protože autobus dorazil bez pomocníka na montáž kol do stojanů. Sám řidič byl pouze brigádník, ale maximálně se snažil, aby vše proběhlo co nejlépe. To, že jsme vyrazili s půlhodinovým zpožděním, byl nakonec ještě dobrý výsledek. Cesta přes dvě a půl hodiny byla poměrně náročná, takže s úlevou se na Horské Kvildě vítáme s Muřkou a Jaromírem. Vezmeme-li v úvahu demontáž kol ze stojanů a pomalejší rozjezd, pak nepřekvapí hodinové zpoždění už na startu. 

Do obědové pauzy jsme stihli ještě tři památné stromy včetně největšího smrku mezi památnými stromy v Jihočeském kraji. Jaromír se k nám během cesty připojoval a pak zase odpojoval a auto přibližoval, aby bylo Muřce na dostřel. 

V Rohanově jsme se zastavili na jedno rychlé pivko, ale začínalo být jasné, že cyklobus před půl pátou ze Sušice nestihneme. Nad Nezdicemi nás čekal sice poslední velký tahák, ale o to víc byl výživný. Když jsme ho vystoupali, těšili jsme se na velký sjezd, ale ten pořád nepřicházel. Dočkali jsme se až kus cesty za Zálužím a pak jsme fičeli až do Sušice. Na nádraží jsme díky zpoždění čekali cca půl hodinu, a pak nás nabral poslední možný spoj. I když našich 12 kol bylo na lokálku poměrně dost, zvládla se cesta do Plzně již bez dramatičtějších okamžiků.

 PB

 

Sunday the 7th. Šumavské cesty o. s. | Home | Joomla 3 Templates Joomlaskins