Zimní vejšlap na sněžnicích 8. 2. 2020

Počet účastníku: 8 + 3 členů + průvodce

Počet ušlých km: cca 22

Trasa:

Prášily – hraniční přechod Gsenget – Rindlschachten - Albertschachten- Grosser Falkenstein (vrchol = nejvýše dosažený bod 1315 m n. m) - hraniční přechod Ferdinandovo údolí – Debrník – Železná Ruda. 

Z původně přihlášených 16 účastníků nás nakonec zbylo 8. Spolu s námi jely (vlakem a autobusem) do Prášil i 3 „pěšačky“, které se od nás na startu cesty oddělily a udělaly si samostatný výlet do Dobré Vody. 

Sněhová situace v posledních dnech nic pěkného neslibovala, proto jsme byli příjemně překvapeni, když jsme mohli sněžnice nazout prakticky hned v Prášilech.  Pomohla nám tak sněhová přeháňka v předcházejícím týdnu. Nedostatek sněhu nám vynahrazovalo sluníčko na modré obloze, počasí se opravdu vyvedlo. 

Pohoda, smích a obvyklé vtípky nás provázely cestou na vrchol Falkensteinu. Nezvyklý druh pohybu napovídal, že druhý den budeme vědět i o těch svalech, které po chůzi běžně nebolí. Horská chata na vrcholu, která je nově a citlivě postavena, nám poskytla chvilku na odpočinek, při kterém pivo „bodlo“ a česnečka byla výborná. Výhled od vrcholového kříže ukázal nejen skoro jarní, zelené podhůří, ale i siluetu vzdáleného alpského masivu s vrcholem Watzmannu. 

Cestu z vrcholu jsme zvolili už jen „po botách“, na druhou půlku cesty jsme sněžnice připevnili na batůžky.  Po závěrečném kafíčku a dortíku v Železné Rudě nás čekala už jen cesta večerním vlakem do Plzně.  

HP

Pro další fotky klikněte tady

 

 

Běžky nebo pěšky - penzion Grobián v Lenoře 17. - 19. 1. 2020

Pro zimu roku 2020 název přímo na míru. Před víkendem 17. ledna si 22 zúčastněných toužebně přálo ladovskou zimu. Nedostavila se, a tak - bez běžecké výstroje - jsme se v pátek večer ubytovali v penzionu U Grobiána v Lenoře, abychom v příštích dvou dnech nachodili asi 40 kilometrů. Sobota začala nevábně. Déšť na zemi umrzal a cesta na vláček na zastávku z Lenory do Kubovy Hutě se podobala kluzišti. V nejvyšší železniční stanici Česka nás čekalo milé překvapení – něžná sněhová pokrývka. Výstup na 1362 m vysoký vrchol Boubína se zastávkou u pomníku zakladatele boubínské rezervace Josefa Johna byl hned veselejší. Z 16 let staré dřevěné rozhledny to vypadalo, že sníh napadl pouze pro nás a Boubínský prales. Zdalipak Karel II. Schwarzenberg v roce 1858, kdy vyhlásil Boubín za přírodní rezervaci, tušil, kolik se v ní ročně projde turistů? Cesta zpět opět prověřila naši zdatnost na zledovatělých kamenech, ale čím níže, tím příjemnější povrch, nás dovedl k Boubínskému jezírku a dále přes Zátoň až zpět na základnu v Lenoře, kde jsme se o zážitky podělili s Pavlem P., který mezitím poctivě nacvičoval správnou chůzi po rovině. Vyvrcholením dne byla oblíbená soutěž dvou družstev. Opět se řada z nás ujistila, jak jsou naše znalosti o Šumavě mizivé, až žádné. J Vynikl pouze Jindra B.

A neděle? Vyrazili jsme za hustého sněžení do 16 km vzdálené vlakové stanice Černý kříž kolem Stožce severní stranou. Sníh překvapil i cyklistu, kterého jsme potkali. Neděle byla po hodinové přeháňce bílá, s ojíněnými stromy a dobrou náladou.

Vláček neměl zpoždění, nikdo se neztratil. Ve Volarech někteří pokračovali vlakem domů a ostatní se vrátili do Lenory na dobrý pozdní oběd a pak auty domů. 

RB

 

Novoroční vejšlap 1. 1. 2020

... kolem Plzně 2 “Přes Na Pohodnici“

Decentní desetikilometrová procházka s mnoha přáteli a několika nesplnitelnými předsevzetími do nového roku nás dovedla do dalšího plzeňského obvodu. 

Někteří jeli prvně nejdelším českým tunelem, jiní viděli prvně přístřešek s lávkou přes Božkovský potok do Pytle, všichni ale byli 499 metrů nad mořem Na Pohodnici, kde si připíjeli na nový letopočet. Shodou okolností účastníků bylo tak trochu symbolicky stejně (pro šťoury – samozřejmě bez dvou tisíc).

Vzpomněl jsem si na svá školní léta, kdy se hnutí Brontosaurus ptalo, zda „Přežijí rok 2000?“. V té době mi zmíněný rok přišel šíleně vzdálený. A těsně po něm jsem byl zřejmě zralý na důchod. No, a my si už žijeme dvacátým rokem nového tisíciletí. A přežila nejen některá zvířata, ale přežili i lidé (na to se ale tenkrát kupodivu nikdo neptal). A důchod nikde.

Tak si přejme nejen, ať nám to šlape i v tomto roce, ale třeba ať se naše děti nemusí jednou ptát „Přežijí rok 2050?“

 

Pavel Škoula

 

P.S. Těšíme se na setkání s Vámi a Litickou přehradou v pátek 1.ledna 2021.

Adventní koncert 30. 11. 2019

Advent – pro někoho nejkrásnější, pro někoho velmi stresující období roku. V dnešní moderní a uspěchané době je tento čas spojen s nervozitou, úklidem a hlavně nákupy drahých dárků pod vlivem reklam a se spoustou jídla.

Co ale advent znamenal v dřívějších dobách? Víme to vlastně? Doba adventu byla časem rozjímání a uspořádání myšlenek v sobě samých, čas zklidnění, setkávání lidí, popovídání, jak nám připomenul P. Kulhánek, který přišel požehnat adventní věnce a zapálit první adventní svíci. (Advent začíná čtyři týdny před Štědrým dnem.)

A právě proto jsme opět uspořádali benefiční koncert v kostele sv. Vintíře v Dobré Vodě tentokrát s Irenou Budweiserovou, abychom navodili období klidu.

V podání známé zpěvačky I. Budweiserové se rozezněl kostel krásnými starými vánočními písněmi. Rozsvícené svíčky v kostele dokreslovaly nádherný zážitek. Čas koncertu rychle plynul a každý si odnášel nejen klid a pohodu, ale i malý dáreček v podobě háčkované hvězdičky. Nikdo se nechtěl vracet do uspěchané doby tam venku. I. Budweiserová přidala několik dalších písní. Zážitky byly silné, a proto každý rád uvítal pozvání na hrnek teplého svařáku a trochu cukroví. Protože téměř všichni dorazili auty, pro řidiče a děti byl připraven nealko punč. Lidé si mohli popovídat a užít si doznívající atmosféru z koncertu.

Přejeme Vám všem klidný předvánoční čas.

IM

Rok na Šumavě 2019 + Veselé kalíšky 12. 12. 2019

12. 12. 2019 - uprostřed adventu uspořádal spolek Šumavské cesty ve Studijní a vědecké knihovně Plzeň přednášku „Rok na Šumavě“ jako úvodní v rámci nového stejnojmenného cyklu Rok na Šumavě. Tentokrát k nám přijel přímo ředitel NP Šumava Mgr. Pavel Hubený, aby nám v kostce sdělil, co vše se událo v NPŠ v roce letošním a co by zhruba mělo následovat v r. 2020. 

O přednášku/besedu byl zájem, byla poutavá a zajímavá, samozřejmě byl prostor i na četné dotazy. Studovna, v níž se konala, byla naplněná, i když nebyla obsazena místa k stání ani galerie,. 

Z časových důvodů byly nakonec dotazy posluchačů v určité fázi ukončeny a odloženy na přednášky příští. Samozřejmě ne všechny odpovědi pana Hubeného byly optimistické a takové, jaké by asi posluchači rádi slyšeli, hlavně k průběhu kůrovcové kalamity a rozsahu oblastí NP zpřístupněných pro veřejnost. Kůrovcová kalamita gradovala, to bude s nejvyšší pravděpodobností pokračovat i v příštím roce, a to nejen na Šumavě. Nemá smysl zde rekapitulovat obsah přednášky, pro získání potřebných informací je třeba přijít na přednášku osobně. Vcelku lze říci, že si pan ředitel Hubený udržuje optimismus a pevnou víru v to, že se příroda na Šumavě vypořádá s kůrovcovou kalamitou sama.

Rok 2020 bude mít ústřední motto „Rok bezlesí“, a tomuto tématu bude věnována i další přednáška ve SVK v únoru 2020. V květnu pak bude uspořádán výlet na Šumavu s odborníkem z NPŠ.

Abychom spojili příjemné s užitečným, hned po přednášce následovala naše tradiční předvánoční akce – Veselé kalíšky 2019, která se operativně a příhodně uskutečnila u stánku LIONS klubu hned vedle Studijní a vědecké knihovny. Zde se sešla významná část členské základny spolku Šumavských cest, abychom při popíjení lahodného svařáku důk ladně zbilancovali uplynulý rok atd. Popíjení mělo již tradiční motto: Čím větší konzumace, tím větší výtěžek na charitativní účely (zde je nutné neopomenout skutečnost, že celou konzumaci za Šumavské cesty uhradil nám neznámý známý sponzor, za což mu patří dík). Atmosféra byla výtečná a vše potřebné bylo prodiskutováno. Takže na závěr lze říci s naším významným klasikem: Byla to taková vydařená tečka za tím naším případem, pardon, za tím naším rokem Šumavských cest 2019.

JiB

 

Monday the 1st. Šumavské cesty o. s. | Home | Joomla 3 Templates Joomlaskins