Advent a vánoční zvyky na Šumavě – PhDr. Vladimír Horpeniak
„V adventu žili naši předkové očekáváním Vykupitele – duchovní přípravou na vánoční svátky. Byla to doba půstu, nekonaly se taneční zábavy ani svatby. Snad každý, kdo mohl, spěchal v tu dobu v časném mrazivém jitru do kostela, kde byla každodenně sloužena mše k poctě Panny Marie – roráty, nazvaná tak podle úvodního latinského zpěvu „Rorate coeli de super….“.“
Cyklus přednášek o Šumavě „Šumavské čtvrtky“ pokračoval 10. 12. 2015 ve Studijní a vědecké knihovně Plzeňského kraje třetím a zároveň posledním letošním dílem na téma „Vánoční zvyky na staré Šumavě“. Přednášet přijel PhDr. Vladimír Horpeniak z Muzea Šumavy v Kašperských Horách. Vánočními písněmi a koledami ho zpěvem a hrou na kytaru doprovázela Lenka Němečková.
V 17 hodin byl sál zaplněn do posledního místečka. Posluchači seděli i na přinesených židlích z ostatních prostor knihovny. Každý příchozí obdržel společně se vstupenkou i malý dřevěný zvoneček – přetrvávající symbol Vánoc.
Na plátně se střídaly obrázky zimní šumavské přírody a zasněžených chalup s různými druhy Betlémů nebo jejich některými postavami a obrázky z vánočních kostelů. Pan Horpeniak začal vyprávět.
Vánoce – to nebyly jen Štědrý den a dva svátky, ale celé období Adventu – očekávání příchodu a narození Ježíška až do svátků Hromnic (2. února). Stromek, pokud vůbec v šumavských chudých chalupách byl, se zavěšoval nad stůl špičkou dolů (pro nedostatek místa) a zdobil se především jablky, suchým ovocem a ořechy. Většinou se však do světnice dávala „jen“ jedlová větev. Dospělí si dárky nedávali a děti dostávaly zase jablka, sušené ovoce, sladkosti a někdy někde dřevěnou hračku. Zkrátka období Vánoc s dlouhými večery trávili naši předkové ve vzájemné lásce, posezením s přáteli, stavěním Betlému a návštěvou kostela – každý den přinášel nějaký svátek, modlitbu, vánoční písně a koledy. Hospodyně se nestresovaly gruntováním (ani to vlastně v klasické šumavské zimě se spoustou sněhu a mrazem pořádně nešlo), nesmyslnými nákupy drahých zbytečností, pečením 20 druhů cukroví.....
Největší zájem i úsměv vzbudila postavička z jednoho šumavského Betlému – kakánek.
Přednášku citlivě přerušovala Lenka některou koledou nebo vánoční písní, pan Horpeniak potom doplňoval i vlastní vzpomínky z dětství nebo citaci ze starých kronik. Vymezený čas rychle vypršel a bylo třeba se rozloučit – krásné Vánoce!
Tak pohodové a hlavně klidné . . .
ZH (JK)