Šumavská Voděnka 26. - 28. 5. 2017

Vytisknout

Počet účastníků: 5 členů + 2 kamarádi…, 4 lodě, 3 zadáci, 3 háčci, 1 „zadákoháček“ 

Trasa: všem neznámá - dle internetu dravá - rakouská řeka Grosse Mühl. 

Letos jsme od našeho vodního vůdce Pavla B. dostali instrukce, že letošní Voděnka bude „véélkéé dobrodrůžo“, protože řeka, na kterou se chystáme bude dravá a rychlá!! V pátek jsme všichni vyrazili z Plzně od půjčovny, vyzbrojeni nejen gumáky, ale i bezpečnostními vestami, blembáky a podobně důležitými věcmi pro naši bezpečnost, směr Rakousko – Haslach an der Mühl, kde byla pro nás zajištěna místa v kempu . Když jsme se přiblížili k cíli cesty a zhlédli líně tekoucí řeku, došlo k diskuzi, zda skutečně vůbec řeka teče a usoudili jsme, že toto je zřejmě jen nějaká klidná odnož té naší „dračice“ a zítra se určitě dočkáme. Nóó, nedočkali, ale vůbec to nevadilo! J

V kempu nás přivítal Pavel N. (v této skupině tohoto jména již druhý!!) v miloučce povznesené náladě, protože čekání si krátil v místní hospůdce, kam jsme se po výstavbě stanů odebrali všichni a zdatně jej v náladě podpořili. V kempu jsme stany překvapivě lehce našli a uložili tělíčka k posilujícímu spánku na zítřejší „rachotu“. V kempu jsme byli takřka jediní, a proto jsme mohli pozorovat i bobra na protějším břehu.

Ráno Pavlík B. s  Pavlíkem P.(toho jména třetího), vyrazili se dvěma auty k dnešnímu vodnímu cíli a my oddaní poddaní si připravovali vše potřebné k plavbě. Moc už jsme se těšili na vodu, bylo krásně, sluníčko pálilo… Když se po hodné chvíli hoši vrátili, vzhledem k tomu, že 3x „zakufrovali“, vyrazili jsme všichni zbývajícími auty k řece, nafoukli gumáky, nalodili se a hurá vpřed po klidné, hezké, nikterak dravé řece. Dnešní naplánovaná trasa – 20 km byla před námi….Na lodích panovala skvělá nálada a kdo znáte vztah zadák-háček, jistě vás nepřekvapí, že největší „sranda“ byla při plavbě doprovázené hláškami jejich konverzace

Náš „zadákoháček“ litoval, že je ochuzen o dialogy, které se odehrávají na ostatních lodích. A proto když se posádky častovaly úžasnými roztomilostmi jako například hlášení háčka: „miláčku jeď vpravo je tam šutr…říkám vpravo!! ,VPRAVO DOPR..,TO JE TA, CO S NÍ PÍŠEŠ!!!“, nebo: háček: „pozóór  je tam kámen, zadák:„ kde“ ?, háček: „ no už pod námi“ a další: „zadák: „přitáhni, PŘitááhni, PŘITÁÁÁHNI!!!!!, háček: „PŘITAHUJU TY VO..“,nebo: zadák: „makéééj tak děléééj, háček: „copak to jde, když tam není voda!!!!“, zadák: „já se na to vykašlu, ty vůbec nehlásíš kameny!!“, háček:„ copak za to můžu, když kvůli tomu blbýmu slunci nic nevidím??!!“, atd., atd., se ze zadní linie pobaveně uculoval, ale já myslím, že d o s t  hořce!! Jistě chápete, že uvedené hlášky jsou jen kapičkou z moře nelichotivých výrazů, především od zadáků směrem k háčkům, a proto situace téměř dospěla ke vzpouře háčků, kteří začali uvažovat o založení svých odborů a vymáhaní tak svých pomíjených práv!!

Plavba byla nádherná, objevily se i peřejky, a kdyby nebylo na řece takové množství vodních elektráren, a tím by přibylo více vody, jelo by nám to jako po másle. Večer po prvním dnu plavby jsme se navzájem ujistili o svých vodáckých kvalitách a odebrali se využít místní venkovní gril, což bylo jediné místo, kde se dal rozdělat kýžený ohýnek, opéct pár buřtíků a sýrů a „ztrestat“ několik lahvinek s šumivým i nešumivým obsahem.

Druhý den ráno jsme s trpnými, velice zaměstnanými výrazy, bloumali mezi kupami věcí a porůznu poházenými snídaňovými buchtami okolo stanů a snažili se vše zabalit tak, aby nám zbylo venku jen to, co jsme potřebovali pro další plavbu. Po značně dlouhé době, kdy jsme střídavě něco hledali, balili a zase vybalovali, ukusovali buchty, sami si pro sebe povídali a ostatní jim zcela zbytečně odpovídali, jsme s napěchovanými auty odjeli k dnešní etapě, který byla plánována cca na 10 km. Počasí bylo opět nádherné, jak by také ne, vždyť nám jej náš „admirál – „zadákoháček“ dávno dopředu nahoře objednal J . I tato druhá trasa byla malebná, pohodová, jen jeden z posledních úseků, kdy zadáci tahali lodě jak „burlaki na Volge“ téměř po suchu a háčci opírající se odpočinkově o pádla, je snaživě a rádoby účastně z břehu povzbuzovali, nebylo to, co bychom si právě přáli, ale i to jsme překonali s humorem.

Celý pohodový vodácký víkend plný legrace jsme při zpáteční cestě zakončili zmrzlinkou a kávičkou ve Vimperku a provolali slávu našemu admirálovi. Byl to balzám pro duši i tělo, protože vězte: ŘEKA ČARUJE!! J

VM

Fotky z vody najdete tady

 

Monday the 10th. Šumavské cesty o. s. | Home | Joomla 3 Templates Joomlaskins