Šumavské cyklotoulky - 1. července 2017

Počet účastníků 9 -11, z toho 1 - 2 nečleni, ujeto cca 60 km  

Ve stejný čas po roce chceme opět nasednout do sedla jízdního kolesa a vyrazit na Šumavu. Začínáme s cyklem putování za památnými stromy Šumavy. Účastníků bylo nahlášeno dvanáct, ale nikdo netušil, že ztráty budou poměrně značné. První úbytek jsme zaznamenali ještě před startem. Slovutná paní ředitelka se řídila příslovím kdo jinému jámu jámu, sám do ní sám. A to doslova. Zahučela do díry na vlastní zahradě a minimálně tři týdny bude baletit na francouzských holích. Náhradu za ni jsme našli brzy. Jeden mladík usoudil, že ustojí víkend se staroušky a přihlásil se. Jeho účast však trvala pouze do páteční noci, kdy zapařil tak mohutně, že návrat domů byl výrazně pozdnější než odjezd na vlak. 

Odjížděli jsme „oblíbeným“ ranním expresem v 6:02 z hlavního nádraží směr Horažďovice. V Sušici se k nám měli připojit Kašparovi a Klímovi. Prvně jmenovaní však nakonec usoudili, že se také zařadí na seznam ztrát. V Klatovech, odkud se měli dopravit do Sušice, zjistili, že Muřka má svoji kolovou baterii napíchnutou na nabíječce doma v Černicích. Bez této krabičky je však její strojovna téměř nepojízdná. 

V tomto okleštěném počtu jsme jízdu zahájili v Rendlově pekařství a nutno přiznat, že to byl začátek velmi vydařený. V Sušici jsme stačili ještě mrknout na zvonici pátera Ferdy a pak šup za prvními stromy. Ve Volšovech pod krásnou lípou jsme zjistili, že kromě lípy malolisté (srdčité) a velkolisté, máme ještě křížence zvaného odborně Mixus mixus. Nikoho asi nepřekvapí, že autor latinského názvu je jistý Pavel Š. a že se Mixus mixus stal heslem dne. Z dopoledne určitě stojí za zmínku ještě nádherný výhled na Petrovice. Z Petrovic jsme už neomylně směřovali k Velharticím, kde na nás čekal světlý bod dne, a to oběd. Aby to však nebylo zas tak jednoduché, strategicky jsme opustili turistickou značku, která nás měla dovést až do putyky. V okamžiku, kdy jsme řešili, jak se k této situaci postavit, jsme potkali Jaromíra s Mařenkou, kteří to do Velhartic vzali zkratkou přes Plzeň. 

Po obědové pauze narychlo opouštíme Velhartice, protože to vypadalo, že trochu zmokneme. Z deště nakonec nebylo vůbec nic, jen s dvojicí černických cestovatelů jsme se museli rozloučit, protože svého motorového oře měli zaparkovaného ve vsi. Nás čekala další část úchvatné cesty, která se kroutila nádhernou krajinou šumavského předhůří. O zpestření se postarala už jen Bylinka, která se rozhodla šlapat tak intenzivně, až dostala řetěz svého bicyklu do polohy, z které nebylo přirozeného návratu. Jednou to sice prošlo a hrubá síla přítomných mužů zvítězila. Podruhé však byla důkladnější a muselo se přistoupit k sofistikovanějšímu postupu a to k rozebrání a opětovnému smontování řetězu. 

Před touto závadou byla doba na chycení vlaku z Klatov do Plzně poměrně luxusní. Po opravě však začal závod s časem a památné stromy a prohlídka Klatov musely ustoupit do pozadí. Na nádraží jsme dorazili tak akorát, abychom se rozloučili s Vláďou a Danou, naložili stroje a rozjeli se směr Plzeň. 

Ještě je nutno zmínit zajímavou společnost, jejímž prostřednictvím jsme se rozhodli cestovat a přepravovat svá kolečka. Kdo se domnívá, že se jedná o české dráhy, tak se celkem nemýlí.  A také se nemýlí v tom, že ČD opět nezklamaly. Nakládka kol v Plzni se neobešla bez dohadování, kdy dva štíplístkové se chovali tak, že mají na starost každý pouze polovinu vlaku a ta druhá se ho absolutně netýká a pokud tam budeme chtít cokoliv provozovat, musíme se domluvit s kolegou. Pro nás to znamenalo vyložit už část naložených kol a přesunout je do jiné části vlaku. Dalším překvapením bylo, že se ajznpoňáci nevyznají ani ve vlastních dokladech. Na druhou stranu bez ztráty desítky může cestovat dráhou pouze výrazně inteligentní a silný jedinec, jenž dokáže být připraven na jakékoliv neočekávané překvapení, což my jsme. 

Závěrem nutno říci, že lipová cesta (jiné památné stromy jsme téměř nepotkali) nás zavedla na místa, kam bychom jinak sotva přišli, takže byť z původně avizovaných 22 stromů, jsme viděli možná jen šest, je to aktivita, v které chceme určitě pokračovat.

PB

2 fotky z výletu najdete po kliknutí tady