9. setkání u kapličky sv. Martina na Zadních Paštích 9. 11. 2019

Jana označila setkání za letošní největší akci Šumavských cest. Rozhodně to byla akce organizačně nejnáročnější. Předem bylo třeba zajistit dopravu návštěvníků s doprovodem (Kuntová, Bureš) dvěma autobusy z Plzně a kyvadlovou dopravu z Hartmanic a Dobré Vody ke kapličce. Rovněž bylo nutné vyjednat otevření hotelové restaurace v Hartmanicích před obvyklou otevírací dobou, aby se přijíždějící návštěvníci mohli občerstvit (vše Jana Kolářová). Dále bylo nutné obstarat suvenýry (Pavel Bečvář), dovézt chleba (Radka Bendlová), koláče (Kašparovi), techniku pro ozvučení (Klímovi) a další potřebnosti (opět Kolářová a spol.) Samozřejmě všemu předcházela reklama, upozorňující na celou akci, na které se podílela většina členů, aby návštěvnost byla co nejvyšší.

V pátek v poledne dorazila do Dobré Vody přípravná skupina (Klímovi, Švehlovi, Hudecovi, J. a H. Kolářovy, Z. Hůrková a I. Medeová), aby uklidila kapličku, shrabala listí v jejím okolí a rovněž připravila zeleninu pro vaření bramboračky. Práce šla jako po drátku, kapličku Jana krásně vyzdobila a při krájení zeleniny se vyznamenala Zdenka Hůrková.

V průběhu pozdního odpoledne dorazili do Dobré Vody všichni ostatní, sešlo se nás celkem 32 - všichni v dobré náladě. Večer ještě následovala více než hodinová porada, při které byly rozděleny úkoly pro další den (služby v kuchyni, na place, u stánků, při dopravě předmětů a osob, ozvučení, prezenci a dalších drobných pracích.) Organizace a koordinace všech byla věru náročná, ale spát jsme odcházeli s optimistickým vědomím, že všechno se zvládne.

Ráno začalo přípravou chlebů se sádlem (vlastnoručně vyškvařené sádlo přivezla Hanka Kolářová) a odvozem potřebných věcí ke kapličce, kde byl postaven stan, v němž se vydávaly výborné makové a tvarohové koláčky, čaj, káva a chleba se sádlem. Příspěvek byl dobrovolný, ale přispěl skoro každý. Včas přijely oba autobusy s návštěvníky z Plzně (jeden autobus přijel na Stodůlky, druhý na parkoviště ve Velkém Boru) a malý autobus z Hartmanic. Dorazili i další členové Šumavských cest. I když se stanovené časy nepodařilo úplně dodržet, všechno se v pohodě stačilo a ve 12:00 se mohli v ozvučeném prostoru ujmout slova Jana s Pavlem. Přivítali návštěvníky a seznámili je stručně s aktuálními i chystanými aktivitami našeho spolku, zejména pak s vývojem pamětního místa na Stodůlkách. Po nich se ujal slova pan farář, který v krátkém kázání připomněl příběh sv. Martina jako příběh humánního člověka, jehož soucitné a přátelské jednání promlouvá i k dnešku. I když počasí nám příliš nepřálo (ranní sněho-dešťová plískanice sice ustala ještě před naším odchodem ke kapličce, ale bylo docela chladno), účast byla poměrně vysoká, celkem asi 190 návštěvníků, což ve srovnání s loňským rokem je číslo poněkud nižší, ale vzhledem k počasí potěšitelné. Nadto více než 40 návštěvníků bylo na naší akci poprvé, takže propagační aktivity byly účinné a opět rozšířily řady těch, do jejichž povědomí naše akce vstoupily.

Také návrat na naši základnu v Dobré Vodě klapl, všechno se sklidilo a přivezlo, bramboračka se podařila a všichni si ji chválili, jakož i podávané nápoje a obsluhu.

V 16:00 hod. v kostele sv. Vintíře začal varhanní koncert, na němž Jakub David Smešný přednesl skladby převážně od G. Muffata; po koncertu následovala mše, obé s velmi slušnou návštěvou.

Ještě i potom někteří vymrzlí návštěvníci přišli na čaj a grog. Autobusy odjely v 17:30. Práce bylo dost, ale určitě se celá akce vydařila a všichni návštěvníci byli spokojení. Jana Kolářová všem členům ŠC, kteří se podíleli na akci, poděkovala (a my zase děkujeme jí, neboť bez velení…).

Večer jsme ještě oslavili narozeniny a životní jubilea naší milé Muřky Kašparové a Zdeničky Vacherlonové.

Milá Muřko, přejeme Ti ze srdce hlavně hodně zdraví a splnění všeho, co si přeješ. Jsme moc rádi, že jsi naše kamarádka!!!

Milá Zdeničko, děkujeme za vytváření příjemného prostředí v Dobré Vodě, přejeme hodně zdraví a stálý životní optimismus, který je pro Tebe příznačný.

Třešničkou na dortu byl výlet následující den do Vatětic, kde Pavel Bečvář vyjednal návštěvu kapličky rekonstruované panem Vinčálkem. Počasí bylo slunečné, krásné, takže většina z nás šla do Vatětic pěšky a ještě si natáhla zpáteční cestu kolem Sloního potoka. Celá vycházka byla dlouhá přes 12 km. Milé bylo, že ty kamarádky, které s námi nešly celou cestu, přivezly ke kapličce improvizovaný catering (teplý čaj a sladkosti vyrobené Muřkou). Všichni jsme obdivovali opravenou kapličku i přilehlý statek, na kterém pan Vinčálek už také zahájil rekonstrukční práce. Kaplička je úctyhodným dílem zapáleného nadšence respektujícího stavební představy minulých generací. Zvon v kapličce, který se pod jeho rukama rozezněl, zvonil díkůvzdání nejen Panně Marii, jíž je kaplička zasvěcena, ale i jemu a jistě i všem, kteří se o záchranu šumavských památek snaží (a to jsou i Šumavské cesty!!!) Výlet byl krásnou tečkou za úspěšným víkendem.

DH 

Další fotky najdete po kliknutí tady