Brčálnickým údolím 20. 6. 2020

Vytisknout

Na parkovišti v Zadních Hamrech se nás sešlo celkem 12. Původní počet zájemců byl sice vyšší (24), ale polovina výlet vzdala vzhledem k rannímu dešti, který se zdál být vytrvalý. Nicméně při našem příjezdu už nepršelo a počasí vypadalo nadějně. Ostatně všichni jsme byli proti dešti vybaveni, takže nás nemohl překvapit. Z parkoviště poblíž malé vodní elektrárny Gustavsthal (instalována je zde průtoková vodní turbína) jsme se vydali nejprve po silnici kolem bývalé Petzoldovy papírny, která od svého uzavření stále více chátrá, střecha je už propadlá. Kousek za papírnou jsme odbočili na žlutou značku a pokračovali do kopce po pohodlné cestě. Tu jsme opustili, abychom se podívali na Lukášovy vodopády. Odbočka to měla být jen pro zájemce, ale naše odhodlaná skupina šla celá. Vodopády nejsou vysoké, spíše jsou to vysoké peřeje, ale vypadaly velmi romanticky.

Došli jsme k poutnímu místu Křížkov (Kreuzwinkel), kde původně stávala obec. Nyní jsou zde očištěné základy kostela a v roce 2007, kdy byla dokončena úprava místa v součinnosti české a bavorské strany za využití evropských fondů, zde byl vztyčen kříž. Od bývalé kaple byl krásný rozhled a my jsme tam s chutí posvačili.

Tolarskou cestou jsme se napojili na Hamerskou cestu a pokračovali Úhlavským údolím k mostu přes Černý potok (kvízový dotaz na jméno vodního toku zvládl správně jen Petr Šneberk). Ukázalo se, že naše radost z pěkného počasí byla předčasná, začalo pršet, všichni jsme oblékli připravené pláštěnky a peleríny, nejrůznějších střihů a kvality od různých výrobců. Nejzajímavější igelitovou pelerínu (koupenou v IKEA) měla Hanka Šiková. Byla laděna do slušivé růžové a vyznačovala se tím, že vůbec nechránila před deštěm a Hanka při závěrečném ohledání v hospůdce zjistila, že má mokré i prádlo. Déšť trval asi jen hodinu a nebyl ani zvlášť prudký, takže se to dalo vydržet. Nadto vytvořil správnou šumavskou atmosféru zamlženého mokrého lesa se svěže zeleným podrostem.

Kávovou (proč kávová? – nevíme) cestou jsme došli na cestu vedoucí k Černému jezeru. Potkali jsme tu pár také opláštěnkovaných turistů, ale brzy jsme odbočili z kopce, kterým vede špičácký tunel, k Rudolfovně (pro lidi neznalé jako jsem já, podotýkám, že Rudolfovna se jmenuje podle lesníka, který tu bydlel). Deště v minulých dnech tu musely být opravdu prudké a vydatné, protože poměrně strmá lesní cesta byla vodou umetená, jehličí, šišky, listí a malé klacíky byly shrnuty k okrajům.

Naše další cesta vedla k Brčálnickým mokřadům, se zajímavou květenou (viděli jsme vstavače a vemeníky, lužní křoviny i podmáčená torza stromů porostlá houbami). Museli jsme jít opatrně, protože dřevěné můstky dost klouzaly.

Došli jsme k místu, kde stávala trampská osada Dakota. Ještě před ní v lese jsme si všimli Památníku Šedého vlka – umrlčího prkna, které připomíná úmrtí trampského vedoucího Antonína Šefčíka v roce 1969. Na místě trampské osady je jen rozlehlá chalupa, kterou se snaží někdo upravit. Výsledek je zatím nejasný.

Krásně rozkvetlou loukou jsme se dostali k železniční trati, kterou jsme překročili a dostali se na Bouřňák k bývalé Frischově chalupě (Frischhof - chalupa) zde stávala podle internetových údajů od roku 1400, dnes je tam soukromá hospůdka a penzion manželů Fialových, kteří tu také od roku 1992 provozují soukromou ZOO farmu). Využili jsme venkovního sezení u ohniště ke druhé svačině. Měli jsme výborný čas, takže Pavel Bečvář zavolal do nedaleké hospůdky Pohádka, zda nás mohou přijmout. Dorazili jsme tam za malou chvíli a teplá gulášovka popř. kroupovka přišla vhod, stejně jako osvěžující nápoje. Dozvěděli jsme se také, že Pohádková země, chaloupka, v níž byla umístěna šumavská strašidýlka, už není v provozu.

Posledních pár kilometrů uběhlo velmi příjemně. Opustili jsme brčálnickou naučnou stezku, podešli trať, minuli jezero přečerpávací elektrárny Černé jezero a renovovanou chatu Ostříž s krásně upraveným okolím. Poslední příjemnou zastávkou bylo setkání s mladou rodinou před jejich rovněž pěkně restaurovanou šumavskou chalupou. Rodina zde bydlí trvale, jedno z dětí dojíždí do mateřské školy v Železné Rudě a manžel rovněž dojíždí za prací, ale rodina je zde velmi spokojená.

Na parkoviště jsme dorazili v dobré náladě, Jana Kolářová dokonce s houbařským úlovkem (veliký hřib kovář a několik velkých růžovek). Výlet (připravený Pavlem Bečvářem – díky, Pavle!) se vydařil a ti, kteří to vzdali kvůli špatnému počasí, mohou jen litovat.

DH

Pro fotky klikněte tady

Tuesday the 7th. Šumavské cesty o. s. | Home | Joomla 3 Templates Joomlaskins