Dobrá Voda (21. - 23. 6. 2013)

Vytisknout

Program:

21. 6. – příjezd na faru, ubytování, Možná přijde i Mikuláš

22. 6. – Dobrá Voda – Hamižná – Peklo – Karlov – Rovina – Frauenthal - Šerlův mlýn - Vysoké Lávky – bývalý Formberg - Prášily

            Štědrovečerní večeře, rozdávání dárků, Silvestr u kapličky

23. 6. - dospávání, snídaně + oběd dohromady, Nezdice

Počet účastníků: 19 + baby (Vítek) + 2 pejskové

V pátek 21. 6. jsme do Dobré Vody dojížděli na etapy. Ti, co jeli jako první, měli o jeden minivýlet navíc. Po postupném ubytování jsme se večer sešli ve společenské místnosti a za chvilku nás navštívil sám velký Mikuláš – opravdu přišel. Došlo na hodnocení každého z nás od Mikuláše a následně jsme museli zarecitovat nebo zazpívat básničku či písničku, aby nás Mikuláš obdařil dárečky. Některé básně byly skutečně ze života, a tak jsme se popadali za břucha a chechtali se jako o závod. Mikuláš byl na nás hodný, a tak mohl s námi pobýt. Skoro do nočních hodin se zpívalo při harmonice, kterou různě mačkal a tahal úspěšně Aleš. Bylo to fajn a milé. A pak že Mikuláš nechodí i v létě!

V sobotu 22. 6. jsme po snídani a s nadějí, že počasí vydrží, vyšli na Janinou připravenou trasu. Cesta ubíhala rychle a za chvíli jsme byli v Hamižné. To již někteří měli sladké odměny za správné odpovědi na otázky naší šéfky. Památné místečko Julia Komárka nás nemile překvapilo (nic moc). Asi ho bude muset naše OS vylepšit, co??? Nebe, peklo, ráj. Pro nás zbylo Peklo. Je třeba říci, že bylo krásné. Jestli takhle vypadá Peklo, tak já budu hřešit o sto péro. Už se tam těším. Místo Karlov nás okouzlilo svou minulostí, současnost za moc nestála. Příroda však nádherná. Snad ten šumavský Karlov nedopadne jako ten plzeňský. Jo Rovina je hold rovina. Rovina nám poskytla větší odpočinek a navíc jsme se setkali s naší menší rodinnou skupinkou, která šla z Dobré Vody na Rovinu tou kratší cestou. Polévka a pivíčko nám dodalo dalších sil na cestu dolů do bývalého Ženského údolí (Frauenthal) – (Údolí žen, poznámka Jany). Přesně takhle jsme si to údolí představovali: milé, klidné, romantické, tajemné, uličnické, hřejivé, roztoužené, hříšné - prostě sexy!!! A pardon, to píši o jiném ženském údolíčku.

DVDSC 0317 reduk

No prostě paráda a říčka Křemelná k tomu! Kytičky byli, motýlci, čmeláčci, kapky deště. Jo chtěl bych být liják a tiše stékat mezi údolím kůzlátek až k ženskému klínu, tedy do údolí. No jo, v tak krásné přírodě nemůžete na nic jiného myslet. No můžete, ale stejně se k tomu pořád vracíte. Příroda je hold příroda. A již jsme zase stoupali po asfaltu. Všude nevybuchlá munice a tak jsme šli tiše a našlapovali zlehka, aby některá ta zapomenutá munice nebuchla. To by byla prda a my bychom byli v luftě. To by přibylo pomníčků na Šumavě, co? Šerlův mlýn - tady se muselo krásně žít. Bylo to určitě těžké, ale hezké. Cesta necesta vedla mezi loukami, lesem, a již jsme byli na Vysokých Lávkách – taky krásné místo. Otázka – odpověď a máte odměnu. Na mě tentokrát nic nezbylo. Jsou chytřejší, hbitější. Minuli jsme bývalý Formberg a již jsme scházeli do Prášil. Jenom ti cestáři nebyli. Zato byla kůzlátka čtyřnohá, mléko a sýr. To vše nám zařídila naše Janina.

Ještě že ji máme, fakt!!! Trošku nám začalo v Prášilech pršet, ale jen malinko. Navštívili jsme cukrárnu, dali si do nosu, někdo si dal zmrzlinu a byl nám nevěrný se zmrzlinářkou, a tak jsme s ním chvíli nemluvili (zasloužil si to). Přijel autobus a odjeli jsme domů (domov je tam, kde máš postel), tedy do Dobré Vody. A večer to přišlo. Končilo nijaké jaro a pomalu se plížilo léto, večerní teploty příjemné – vše spíš na kochání nebo večerní prochajdu. Uvnitř fary 23 živých tvorů usedá ke stolům, které jsou prostřeny vánočně. Ano - nastává letní štědrovečerní večeře (řízky, karbanátky, bramborový salát). Nálada radostná, večeře vynikající. Zní Tichá noc, místností se line vůně františka, na stole malý vánoční stromek. Jenom ten sníh chybí a ti nejbližší. Těmi nejbližšími jsme se stali my všichni, sedíme, bavíme se, rozjímáme, vzpomínáme. A najednou je slyšet v tom našem společném brebentění tichý hlas zvonku, tiší se i naše hlasy a intenzita zvonku je silnější, prostupuje naším tělem až k našim srdcím. Anóóó – přišel Ježíšek, je tady, všude kolem nás, i v našem nitru. A přinesl dárky - dárky od srdíček každého z nás. Chvilku nám ještě vydržela ta atmosféra a již se rozdávají dárky, je jich hodně a dostalo se na každého. Září nám oči jako kdysi, když jsme byli dětmi (někteří jsou i dnes). A už se rozbaluje, žasneme, smějeme se, děkujeme, divíme se apod. Nejlépe to vystihují fotografie.

Děkujeme, Ježíšku!!!

Ve 22:00 odchází větší skupinka na noční túru ke kapličce. Budeme slavit Silvestra a Nový rok (příchod léta). Na hlavách máme čelovky a v batůžku šampáňo, jahody a ... Cesta je krásná, celou dobu nám svítí měsíc, blíží se jeho úplněk. Někde ani nesvítíme baterkami. Je krásné teplo a nálada výborná. Během cesty na nás hafnul pes - lekli jsme se všichni, někteří hodně. Ke kapličce jsme došli asi 15 minut před půlnocí. Stihli jsme zapálit svíčky v kapličce, připravit šampáňo, jahody, kelímky – a tiché bum a již se rozlévalo a připíjelo, ťukalo a přálo se všem, kapličce a dalším. Měsíc byl toho svědkem. Takový výjimečný, ojedinělý Silvestr ještě nezažil. Říčka Křemelná nám zpívala svou píseň, stromy nám držely svou vartu. To se opravdu musí zažít. To se jen tak nezopakuje. Díky, Šumavo, za krásnou první letní noc i ráno. Loučíme se s tím místem a vyrážíme zpět. Cesta rychle utíká, šampíčko udělalo své. Na faru jsme došli okolo půl třetí ráno – za chvíli bude svítat a my uleháme do svých pelíšků naplněni bohatstvím dnešního dne i noci. Vše je jednou poprvé. To, co je v nás, to nám nikdo nevezme. A my si do své truhličky bohatství ukládáme další drahokam, či chcete-li perlu naší krásné Šumavy. Tuto perlu vlastníme jenom my. Važme si toho. Nemusí se to opakovat.

Dobrou noc - spíš ráno. Hezké sny, uličníci.

V neděli 23. 6. se probouzíme celé dopoledne, snídáme a obědváme najednou. Balíme, děkujeme, loučíme se. Bylo nám tady moc hezky, a tak někdy zase na kukanou. Stavíme se ještě v Kašperkách. Jedni do cukrárny, druzí k Emilu Kinzlovi. A potom do Nezdic za paní Wudy. Ta nám ukázala výrobu korálků. Někdo si i koupil její šperky. A pak se již rozjíždíme domů, ano - do Plzně.

Bylo to moc krásné, milé ....

Mějte se všichni moc hezky a zase někdy společně na výletě.

VV

 

Fotky najdete na Rajčeti http://sumavskecesty.rajce.idnes.cz/Dobra_Voda_21.6-23.2013/

 

Saturday the 15th. Šumavské cesty o. s. | Home | Joomla 3 Templates Joomlaskins