Podzimním lesem s ... (20. 10. 2013)

(. . . a pokračování je v tajence, jejíž vyluštění je vstupenkou na Vejšlap)

Neděle 20. 10. 2013

Účast: 20 členů občanského sdružení ŠC+ 14 ostatní

V neděli ráno těsně před 9. hodinou je na parkovišti na Rokytě slyšet halasné vítání naší party. Jana obchází jednotlivá auta, od všech účastníků chce znát správné vyluštění tajenky – a všichni vědí, že pokračování zní „povídáním o zvířatech“, a tak za odměnu dostávají čokoládičku. Ochutnávají se vynikající čaje ať už s rumem nebo bez, Alena S. vybaluje úžasný dortík, ale tentokrát vítězí Muřka K. s kýblem „průni“. Je veselo. Ale je třeba se trochu ztišit - pomalu se přemisťujeme do Informačního střediska NP Šumava a posloucháme trochu z historie Šumavy. Dnešním průvodcem je nám pravý šumavský hajný „Pán lesů, vod a strání“ ing. Jiří Kec.

Začínáme procházku po Klostermannově naučné stezce. Se zájmem posloucháme u jednotlivých zastavení o životě Karla Klostermanna, o lese, vracíme se do historie a zase skáčeme do současnosti. Ozývají se i všetečné otázky. Cesta lesem rychle ubíhá – Horní Hrádky – sešup k Vydře, přes říčku po novém Klostermannově mostě (moc se nám nelíbí) a jsme na další naučné stezce – Povydří. Náš průvodce musí přidat na hlase, aby jeho slova nezanikla v šumění Vydry. Pozorujeme pstruhy, valící se množství vody přes obrovské balvany. Zvedáme hlavu a vidíme viklany a znovu hledíme do řečiště, aby nám pan Kec objasnil vznik obřích hrnců. Jsme na Turnerově chatě, Vydrísek ve venkovním výběhu nás sice nevítá, ale malá vydra v kleci v restauraci ano i s obrovskými mývalími kočkami (nebo kocoury)? Občerstvení přijde vhod – naše oblíbené pivo Klostermann, šumavská houbová polévka, zvěřinový guláš, lívanečky s borůvkami…. Další cesta vede zpátky proti proudu Vydry na Antýgl. Procházíme králováckým dvorcem (dnešním tábořištěm – na teploměru je 17 °C!) a opět se dovídáme zajímavosti: kde Antýgl přišel ke svému jménu, proč mají stará šumavská stavení věžičku, o králováckých rychtách - nápis: „Ni pánem, ni kmánem, toť králováků jest právem“. Po lávce přes Vydru a vzhůru k plavebnímu kanálu a zpět na Rokytu. Pan Kec přináší trofeje – bývalou ozdobu „krále lesa“, dvacateráka. Máme možnost tu nádheru vzít do rukou (pánové se k tomu z nepochopitelných důvodů nějak nemají) a pan Kec znovu vypráví, tentokrát o jelení zvěři. Ještě společné foto, domluvení další společné akce a našeho průvodce vyprovází potlesk.

Je 15 hodin, co dál? Domů se nám ještě nechce. Krátká přestávka na kávičku a nezbytné nákupy v IS, a vracíme se znovu k plavebnímu kanálu a proti jeho proudu jdeme na Rechle. Jana vytahuje pytlíček se sladkými odměnami. Že by kontrolní otázky? Někteří „Hujerové“ si otázky kladou sami a sami i odpovídají a domáhají se sladkosti. Ostatní raději rychle zmizí pod hradlový most, posedají po lavičkách a chvíli odpočívají. Funíme do kopce na červenou turistickou značku a přes bývalé vesnice Vchynice a Tetov se vracíme na Rokytu k našim autům.

Je přibližně 16:30, je čas se rozloučit (trvá nám to hodně dlouho), nasednout do aut a vrátit se domů. Po 17. hodině začíná pršet, v Plzni prý byla bouřka.

JK

Fotografie najdete na Rajčeti http://sumavskecesty.rajce.idnes.cz/Podzimnim_lesem_s_....._20.10.2013/