Stožec (běžky nebo pěšky) (24. – 26. 1. 2014)

Vytisknout

Počet účastníků: 20 členů o. s. (z toho 2 děti) + 4 kamarádi

Trasy:

  • Pátek: vlakem do Černého Kříže – Stožecká kaple – Stožec (12 km)
  • Sobota: Nové Údolí – Krásná hora – Mlaka – Kamenná hlava – České Žleby – Stožecká luka – Stožec (19 km)
  • Neděle: vlakem do Nového Údolí – Rosenauerův pomník, odtud:

a) Třístoličník – Hochstein – Haidmühle – (vlakem) Stožec (17 km)

b) Schwarzenberský plavební kanál – Stožec (15 km)

Pátek 24. 1. 2014

Víkendová akce Stožec – bez běžek začíná pro část „Šumaváků“ v pátek brzy ráno na hl. nádraží, směr České Budějovice – Číčenice – Stožec.

Po rychlém ubytování v malebném penzionu Stožecká kaple směřuje naše první putování lokálkou do stanice Černý Kříž, k Studené Vltavě, přes kterou se dostáváme po novém mostě (36 m). Jde o  nejdelší dřevěný obloukový most u nás. Kocháme se mírně zasněženou krajinou a představujeme si, jak frčíme na běžkách. A skutečně začíná hustě sněžit a my dosahujeme vrcholu Stožecké skály (974 m). Vidíme jen 5 m vysoký železný kříž, příště snad i vrcholy Třístoličníku, Plechého nebo snad vrcholky Alp. Kloužeme dolů, přímo do Stožecké kaple.Díky Janě, která domluvila návštěvu, a sympatickému panu starostovi, máme jedinečnou možnost prohlídky krásnénově obnovené dřevěné kaple. Jsme totiž první, kdo takovou prohlídku absolvuje v botách (dřívější návštěvníci kaple se museli zout a vstoupit na dubovou podlahu v ponožkách). Dozvídáme se mnoho o historii kaple, samotné rekonstrukci i o plánech do budoucna. Ještě nabrat zázračnou vodu z pramene (ta naše už dochází!) do krásných butylek, které jsme si mohli zakoupit. A už chvátáme zpět do našeho dočasného šumavského domova. Vítá nás výborná večeře, pivo, víno, grog a všichni ti, co ještě postupně dorazili. 

Den plný zážitků končí za zvuku kytar a našich dobře naladěných hlasů!

IP 

Sobota 25. 1. 2014

V sobotu ráno paní vedoucí nařídila budíček v 7:45 hod. Byli jsme hodně natěšení, co bude k jídlu, protože páteční večeře nás zcela udolala. Po spáchání hygieny jsme se tedy sešli v jídelně našeho penzionu. Courali jsme se jak švábi na pivo :-), ale to, co nás čekalo, byla fantazie. Stoly paní Marcela (kuchařka) pokryla chutnou krmí. Od 5:30 hod. zadělávala na koláče, byl tu i makovec, chléb, křupavé rohlíky, masová pomazánka, smaženky (vaječnice), šunka a sýr. No prostě paráda. Nasnídali jsme se, udělali svačinky na cestu a vyrazili s plnými bříšky na túru. Shromáždili jsme se před chalupou a za mírného sněžení jsme následovali paní vedoucí směr Nové Údolí. Nové Údolí vzniklo jako dřevařská osada v roce 1795.

Kousek nad obcí byla umístěna v mírné zatáčce hospůdka, které neodolali Jaromír s Honzou. Zbytek výpravy se vydal vstříc dalšímu. Jaromír s Honzou po zhašení žízně dvěma malými pivky sledovali stopy, kudy odešla skupina. Nikdo na ně nečekal. Bohužel ale zamířili směrem do Německa, zeptali se kolemjdoucího dobrého muže, který jim prozradil, že nikoho tedy neviděl, ale parta nějakých řvounů se vydala po červené směr Mlaka, a tak pokračovali v pronásledování oněch řvounů. Asi tak po cca 2 km skupinu dohnali. Byla zrovna čůrací pauza. Na Honzu čekalo překvapení, bylo mu velice jedovatě oznámeno, že se Péťa vydala zpět za ním. Kde ji tedy má? Honza „prý“ zesinal :-), okamžitě se otočil a vydal se Péťu hledat. Po pár krocích ho zastavili s tím, že to byla zkouška a….. prošel :-). (Péťa byla schovaná za stromem, aby ho vytrestala za to, že jí asi tak půl hodinky nechal bez vody a jídla). Dále se pokračovalo na rozcestí Mlaka (906 m. n. m.) a dále po Zlaté stezce přes Kamennou hlavu do Českých Žlebů.

České Žleby - obec s krásnými výhledy na hřeben Plechého a Třístoličníku či možná i na Luzný a Šumavské pláně nad Strážným. Osada sloužila k napájení dobytka a odpočinku soumarů, kteří po Zlaté stezce vozili do českého království sůl a jiné zboží.

V obci jsme se zastavili u hospůdky, kde se na nás smála cedulka „Přijdu hned“. Janina nelenila a zavolala na uvedené telefonní číslo, že je nás 24 a máme hroznou žízeň. Kdy někdo dorazí?? Přes silnici venčil mladý pán pejska, hádali jsme, zda to bude hospodský. A byl to on. Napochodovali jsme do hospůdky a příjemně se zahřáli teplými nápoji. Někdo zůstal věrný pivíčku.

Nikomu se nechtělo, ale paní vedoucí zavelela odchod a museli jsme se vydat na zpáteční cestu po šumavské magistrále směrem na Stožecká luka. Zde se deset průzkumníků vydalo na Stožeckou kapli. Zbytek vyrazil směr penzion a těšilo se na teplou polévku. Čekalo se na zbytek výpravy a po občerstvení jsme opět nazuli pohory, vzali bundy a čepice a šli jsme do informačního střediska NP Šumava. Čekala nás příjemná mladá dáma a velmi příjemné prostředí. Dozvěděli jsme se, že v obci a v okolních vsích je 200 stále žijících lidí a spoustu informací o struktuře šumavských lesů. Po návratu nás čekala večeře – vepřové s houskovým knedlíkem nebo palačinka se špenátem. Opět lahůdka.

Sedělo se, popíjelo a povídalo a před půlnoci všichni zalehli příjemně unavení.

PK 

Neděle 26. 1. 2014

Neděle začala velmi příjemně u teplých domácích houstiček a dalších dobrot.  Po snídani jsme se přemístili na nádraží a potěšili paní průvodčí, která měla z takového množství pasažérů upřímnou radost, byť jsme se svezli jen jednu stanici. Z Nového Údolí jsme se vydali pěšmo směrem ke Schwarzenberskému kanálu. Cestou kdosi přišel na nápad změnit trasu a vyvrcholit na Třístoličníku, což se ne všem zamlouvalo, a tak jsme se rozdělili na dvě skupiny. 

My, kteří jsme se vzdali možnosti dobýt vrchol, jsme se u Rosenauerova pomníku oddělili a volným krokem pokračovali podél Schwarzenberského kanálu. Cestu nám zpříjemňovala složitá telefonická komunikace mezi Janou a Pavlem o tom, kdo s kým, jak a čím pojede domů. Nakonec vše Jana ukončila s povzdechem „vzdávám to, zase mi do toho hodil vidle“. U Oslince jsme kanál opustili a zamířili zpět směrem na Stožec.

My, kteří jsme vystoupili na Třístoličník 1311 m (tři stolice jsme neviděli, snad někdy příště) jsme za odměnu mohli do restaurace. Tam se nám moc líbilo, dobře jsme se občerstvili a bylo nám velmi líto odcházejících neobčerstvených Bečvářů, Pašlíka a Ivči M, tak jsme honem začali počítat místa v autech a jednat (to byly ty vidle) a občerstvili jsme se všichni. Cesta dolů byla trochu delší, ale krásná. Šli jsme na Hochstein 1332 m, který je součástí skalního masivu Třístoličníku, kolem kaple sv. Jana Nepomuka Neumanna (se kterým jsme se seznámili na podzim v Prachaticích) a učinili jsme několikeré focení ve spolupráci s německými turisty. Pak jsme cestou necestou (i po sjezdovce) scházeli do Haidmühle, že tam navštívíme zvonkohru, a jak jsme řekli, tak jsme učinili. Jenže bylo přesně půl a zvonky hrají jako na potvoru v celou. Další cesta vedla přes vesnici po asfaltu do Nového Údolí na vlak, kde paní průvodčí zase měla radost, že nás tolik cestuje. Já (Muřka) mám největší zážitek ze srovnaných pokácených kmenů u nerozbitých cest v nezničeném lese.

Po výborném obědě jsme si ještě znovu ověřili složení posádek a nezbývalo nic jiného, než zabalit a vyrazit na cestu k domovu. Vzhledem k vydatnému sněžení a nepříznivým povětrnostním podmínkám se jízda trochu protáhla, ale dobrou náladu z příjemně stráveného víkendu nám nezkazila.

MřK, JdK

Fotky najdete na Rajčeti ŠC http://sumavskecesty.rajce.idnes.cz/Bezky_nebo_pesky_-_Stozec_24.1.-26.1.

 

Monday the 10th. Šumavské cesty o. s. | Home | Joomla 3 Templates Joomlaskins