Vejšlap na Roklan (19. 7. 2014)

Počet účastníků: 18 členů z. s. + 13 přátel 

Ušlapané kilometry: 18,7 

Nejvyšší zdolaný vrchol: Velký Roklan (1453 m)

Sešli jsme se na parkovišti v bavorském Spiegelau a v 9:00 jsme nastoupili do Igelbusu, který zajišťuje dopravu turistů v Národním parku. Autobus nás zavezl do 7, 2 km vzdáleného Gfällu, odkud jsme se vydali na výstup k Roklanu. Na prvních zastávkách se nám dostalo biologických informací od Vlastíka a Muřky o zdejší květeně (starček hajní, věsenka nachová, mléčivec alpský…), u prvního napajedla Jitka zjistila, že jí chybí kus brýlí, což se ochotně vydal Pablík hledat. Vrátil se bez úspěchu a teprve v závěru putování Jitka našla kousek brýlí zamotaný ve vlasech. Pablík to nesl statečně. 

Asi po 45 minutách stoupání jsme vstoupili do bezzásahové zóny, z původního lesa zde zbyly jen šedé trosky, ale v podrostu rostly už nové stromky, bylo tu hodně borůvek (což naše putování poněkud zpomalilo), kapradin a překrásných barevných náprstníků. Občerstvili jsme se u restaurace Waldschmidthaus – 1360 m (pivo, limo, kafe). Už odtud byl krásný rozhled na okolní vrchy (Velká a Malá Mokrůvka, Luzný …). Pokračovali jsme nejprve na Malý Roklan (1399 m) a odtud Vlastíkovou zkratkou (kratší, ale obtížnější) na Velký Roklan (1453), kam jsme dorazili v pravé poledne. Rozhled krásný, ale horko a sluneční žár nám zkrátily pobyt na vrcholu, proto i vrcholové foto bylo pořízeno těsně pod ním, v místě, kde už tráva vystřídala rozpálené kameny.

Sestupovali jsme kamenitou cestou k Roklanské kapličce, kam jsme dorazili ve 14:00. Kaplička leží v hezkém místě s výhledem na Roklanské jezero, které bylo naším dalším cílem. Jezero leží ve výšce 1071 m, má plochu 5,7 hektaru a je 13,5 m hluboké. Přes svůj název je ve skutečnosti spíše umělou nádrží, která zde byla vybudována r. 1850 v místě, kde býval dříve mokřad ledovcového původu, přiživovaný potoky s kolísavým stavem vody a opředený řadou pověstí o potulujících se duších zemřelých a vstupu do podsvětí (alespoň to tvrdila naučná tabule u jezera). Umělá hráz a prohloubení původního mokřadu vytvořily malebné jezero, jehož vodu využili někteří z nás k osvěžení ušlapaných nohou. 

Od jezera jsme pokračovali pohodlnou cestou do Gfällu, odkud nás Igelbus v 16:50 odvezl zpět na parkoviště do Spiegelau. Z parkoviště jsme se rozjížděli spokojeni s vydařeným výletem, který někteří ještě korunovali závěrečnou gurmánskou tečkou v restauraci v Javorné.

V autobuse při zpáteční cestě z Gfällu do Spiegelau chtěl Honza zkontrolovat mobil. Hledal po kapsách kalhot, hledal v batohu i přesto, že tam mobil nikdy nedává. Petra už to nemohla vydržet, a vytočila Jendovo číslo. Oba zažili šok, když telefon někdo zvedl a ozval se cizí hlas. Šok vystřídal zmatek - je to Čech? je to Němec? - v autobuse nebylo vůbec rozumět. Jendovo číslo na Petřině mobilu znovu vytočila Ivana M. (domluví se německy) a . . . . "Jo vy jste Češi?". Poté, co vrátila telefon Petře, následovalo několik telefonátů. V neděli večer měl šťastný Honza opět svůj telefon a volal a volal a volal.  

Zřejmě při pivíčku v chatě pod Roklanem vypadl mobil Honzovi z kapsy a třem mladým klukům ho potom předal číšník. Kluci se vraceli z Německa do Prahy v neděli, a tak si Honza pro mobil do Prahy dojel - kluci nechtěli ani nabízenou finanční odměnu.

Díky, pane vrchní z Waldschmidthausu!

Díky, kluci!

DH s přispěním JK

Fotky najdete na našem Rajčeti http://sumavskecesty.rajce.idnes.cz/Vejslap_na_Roklan_19.7.2014/