Adventní Vejšlap (29. 11. 2015)

Vytisknout

Počet účastníků: 16 členů + 5 hostů + 1 pejsek.

Ušli jsme něco přes 13 km + další cca 3 km (skupina 7 statečných - viz dále).

Tradiční adventní vejšlap směřoval tentokrát na Prenet a do okolí Hojsovy Stráže. Trasu vybral a vzorně nás po ní provázel Pavel Pašlík Škoula.

Před sedmou hodinou ranní jsme se sešli na plzeňském hlavním nádraží, abychom odjeli v 7:02 vlakem do Nýrska – pořád ještě trvá výluka. Cestou vlakem (krásně vytopeným) jsme nabírali další účastníky, ještě v Nýrsku do autobusu přistoupil Vety a v místě přistání Zelené Lhotě naši partu doplnili Vláďa a Dana K. do definitivního počtu. Protože jsme počítali s méně příznivým počasím, už ve vlaku nás Jana seznámila s příběhem baraba Žaka (vlastním jménem Dominik Latini), který málem zahynul ve sněhové vánici při putování za výbornou višňovkou chalupníka Tauschka do Zelené Lhoty. Jeho příběh připomíná dřevěná kaplička v blízkosti zelenolhotského nádraží.

V Zelené Lhotě byla jen trocha sněhu, ale padal velmi svižně a cestou na Prenet úspěšně přibýval, takže na vrcholu (1071 m n. m.) ho už bylo poctivých 20 centimetrů, možná i o trochu víc. V mokrém sněhu se nešlo moc dobře, tomu koneckonců odpovídá i hodinový průměr 3,6 km/hod. (bez zastávek), který však za daných podmínek není vůbec špatný.

Cestou na vrchol Prenetu jsme minuli kapli sv. Kunhuty, která je jediným významným pozůstatkem osady Prenet. Kdysi zde bývalo až 6 dvorů a 16 chalup, dnes zde kromě kaple je jen jeden objekt v přestavbě. Po cestě jsme ještě realizovali pokus s instalací krmení pro ptáčky, kde nás zastoupili bohužel jen Dana a Vláďa K., a Pašlík jako vzorný vůdce výpravy nás poučil o barvách svící na adventním věnci. Měly by být tři fialové a jedna růžová a zapalují se proti chodu hodinových ručiček. A jejich názvy? Prorocká, betlémská, pastýřská (ta je růžová) a nakonec andělská.

Pak už jsme klesali do údolí kolem zbytků pivovaru postaveného kolem roku 1850 při usedlosti Huishanslhof. Vařívalo se zde černé pivo až do roku 1946. Na okraji Hojsovky ti z nás, kteří tu nebyli delší dobu, s úžasem zírali na novou výstavbu pod Zámečkem.

Hodně mokří a prokřehlí jsme kolem půl druhé nalezli asyl v restauraci u Röslerů, kde nás potěšilo vlastně všechno: teplo, výborné polévky, levné a dobré pivo, nabídky pro hladovce i sladkosti pro fajnšmekry, příjemní majitelé. Doporučujeme!

Pak jsme pokračovali procházkou na vyhlídku Liebeshöhe. Z vyhlídky jsme ale kvůli sněžení neviděli nic než blízké stromy.  V následující diskusi o dalším případném setrvání v Hojsovce za mizerného počasí se naše společnost rozdělila na větší zdeptanou polovinu, která odjela autobusem v 15.15 do Nýrska, a ocelové (menší) jádro, které přes nepřízeň počasí v Hojsovce setrvalo až do odjezdu v 17.15.

Cesta domů vlakem nebyla nejlepší, České dráhy zapomněly ve vlaku zatopit; leč proklepali jsme se až do Plzně, kde nás doma očekával ohřev ve formě svařáků a grogů.

DH + JH

 

. . . a tak nás zbylo sedm, sedm statečných.

Došli jsme k další informační tabuli naučné stezky a k plastické betonové mapě Šumavy. Odhrábli jsme vrstvu sněhu a „putovali“ po celé zobrazené Šumavě: hraniční hřeben, obě jezera (dokonce skutečně zamrzlá), Špičák i znovu po cestě dnešního Vejšlapu. A potom jsme pokračovali znovu necestou zasněženým lesem na louku pod Tomerhofem. Vítr se na chvilku utišil, Ivča, Katka i obě Hanky shodily batohy a válely v čerstvě padlém sněhu sudy  – mokří jsme už stejně byli, tak co – s prvním sněhem se přece musíme řádně přivítat!

Před Bečvářovým srubem (věnovali jsme jeden sněhový pozdrav našemu Pablíkovi) jsme odbočili na značenou cestu směrem pod Pancíř, ale po chvíli jsme ji zase opustili a vrátili se velkým obloukem k Hojsově Stráži. Oteplilo se, ale stále sněžilo. Pomalu se snášela tma a chvílemi i mlha. V Hojsově Stráži se rozsvítila některá okna a my si v té chvíli připadali opravdu jako ve vánoční pohádce. Znovu jsme se zastavili v hospůdce na něco k zahřátí a chvíli po 17:00 h jsme přešlapovali na zastávce. Tma zhoustla a drobně pršelo. Humor nás však neopouštěl. Pobrukovali jsme slova písně Marie Rottrové – „ten vůz už jel a ….“ . Nejel! Na štěstí nakonec přijel. V zatáčce pod Hojsovou Stráží zmizela zasněžená vánoční pohádka jako sen. Déšť a sílící vítr nás doprovázel celou cestu domů.

Nezapomněli jste zapálit první svíčku na adventním věnci? My ne.

Krásný předvánoční / adventní čas!

JK

Fotky z Vejšlapu najdete tady.

Monday the 10th. Šumavské cesty o. s. | Home | Joomla 3 Templates Joomlaskins