Šumavský čtvrtek 9. června 2016: Dlouhý příběh annínského skla – 220 let od založení sklárny

Poslední z cyklu přednášek před prázdninami byla věnována šumavskému sklu. Přednášela PhDr. Jitka Lněničková, historička ve svobodném povolání, kurátorka Pavilonu skla v Klatovech a Sklářského muzea v Anníně. Věnuje se historii evropského sklářství a dějinám každodennosti.

Možná právě annínské údolí Vás bude inspirovat k prázdninovým toulkám po Šumavě. Nudit se tam určitě nebudete a historie na vás dýchne na každém kroku.

Ale vraťme se k šumavskému sklu – naši předkové měli na Šumavě ideální podmínky pro zakládání skláren: dostatek kvalitního dřeva, křemen a na vodu bohaté vodní toky. A tak vznikaly sklárny jako houby po dešti a na ně navazovala další řemesla: pecaři, uhlíři, ale i brusiči, rytci, pozlacovači, malíři. U tavících pecí bylo horko a taviči měli stále žízeň. Právě proto měla téměř každá obec vlastní pivovar J.

Doprava byla tehdy velmi drahá. Když ve sklárně shořelo všechno dřevo z blízkého okolí, nedopravovalo se další dřevo ze vzdálenějších míst, ale pec se nechala vyhasit a přestěhovala se jinam. Místa se většinou nazývala podle majitele huti, a pokud byla přestěhována, byla „Stará“ a „Nová“.

Sklárna v Anníně byla založena kašperskohorským měšťanem Augustinem Müllerem v roce 1796. Kolem sklárny vyrostla osada, která dostala jméno podle manželky zakladatele Anny. V prvních desetiletích po založení se zde vystřídala řada skelmistrů. K těm vynikajícím patřil například Paul Meyr, který tu vyráběl především zdobené křišťálové sklo, nebo Johann Lötz, za jehož éry ve 30. a 40. letech 19. století proslula sklárna vynikajícím vrstveným barevným sklem. V roce 1863 získal sklárnu továrník Josef Eduard Schmid a jeho firma se začala rychle rozvíjet. Sklárna byla modernizována – vyráběla velmi luxusní křišťálové sklo, barevné sklo a úspěšné stříbřené sklo. Se svými výrobky sklízela úspěchy na mnoha domácích i zahraničních výstavách. S úspěchy rostl počet zaměstnanců a rozrůstala se také osada Annín, ve které byla v roce 1870 otevřena i škola. V roce 1910 převzal firmu Schmidův zeť František Novotný a začal výrobu orientovat především na bohatě broušené křišťálové sklo, které bylo pro Annín charakteristické po celé 20. století.

V roce 1935 zde byla uvedena do provozu druhá elektrická tavící pec v tehdejším Československu a Annín se zapsal do historie techniky. To sklárnu vedl Novotného zeť Karl Schell. V roce 1945 byla sklárna zestátněna a v roce 1948 zde vedení tehdejšího národního podniku Šumavské sklárny zastavilo provoz sklářské pece. Od té doby pracovala v Anníně jen brusírna, která byla do roku 1965 součástí národního podniku Český křišťál, a poté koncernového podniku Sklárny Bohemia. Jména se měnila, ale brusiči v Anníně stále tvořili bohaté ornamenty v olovnatém křišťálu a zdejší výrobky patřily k nejlepším.

V roce 1993 byla brusírna privatizována firmou Antonín Rückl & synové. Sklárna však procházela krizí - v roce 2012 ji koupil současný majitel, který zde obnovuje brusičskou dílnu a od června 2016 i sklářskou huť.

JK (čerpáno z internetu: www.annin-glass.cz/historie)