Podzimní vejšlap podél OTAVY 21. 10. 2017

Vytisknout

V sobotu v 05:45 se skupina odhodlaných turistů sešla v hale plzeňského nádraží před hutníkem (pro zasvěcené „U golema“), tato časná ranní hodina pomohla oddělit zrno od plev, přesto nás po připojení distančních turistů v Horažďovicích bylo celkem 20, tj. tak akorát, pod vedením Pavla Bečváře a Jany Kolářové.

Přeprava vlakem do Sušice proběhla rychle a hlavně v souladu s jízdním řádem, což se ne vždy povede.   Ze sušického nádraží jsme se ještě operativně přesunuli navazujícím busem do centra Sušice, proti čemuž sice část skalních turistů odbojně potichu pobrblávala, nakonec se ale taky rádi svezli. Pak už ale opravdu nezbylo nic jiného, než pěšky vyrazit do strmého svahu ke kapli Anděl strážce na vrchu Stráž, podél minimalisticky střídmých a nenápadných zastavení křížové cesty, zhotovených mladými kováři z učiliště v Oselcích. Zde jsme si otřeli pot z čela, protože bylo o dost tepleji, než jsme touto roční dobou zvyklí, mnozí z nás zalitovali, že šortky na cestu neoblékli, a hlavně vychutnali nádherný rozhled na město v údolí a na okolní svahy. Bylo sice zataženo, ale s vysokou základnou a velmi dobrou viditelností. Zelená značka nás vedla dále na hřeben Kalovy, kde jsme samozřejmě neopomněli odbočit na vrcholovou Krásnou vyhlídku, která nám nabídla ze své výšky 700 m n. m. ještě působivější pohled na sušické údolí na pozadí šumavských hřbetů, než od Anděla strážce. Dobrý výhled povzbuzuje chuť k jídlu, takže jsme posvačili a dále pokračovali k východu, prošli vesničku Chmelná, pobesedovali jsme se stádem býčků a jaloviček v ohradě za vesnicí a v dobrém rozmaru dále klesali do údolí ke zlatonosné Otavě, již v paprscích hřejivého slunce, protože se oblačnost protrhala a nastal ukázkový den babího léta. V Čepicích naše kroky neomylně směřovaly na starší z dvou mostů, protože na tomto mostě je od r. 2012 instalována největší skleněná plastika Jana Nepomuckého na světě, plastika je dvoustranná, takže shlíží jak na poutníky, jdoucí po mostě, tak i plavce a vodáky, plující od Sušice (kupodivu to při instalaci nezvorali a skutečně plastiku postavili na stranu mostu, odkud řeka přitéká – na druhé straně mostu by to asi poutníkům na mostě nevadilo, ale těch plavců, připlouvajících po řece proti proudu, přece jen tolik nebude). Autorkou plastiky je nám dobře známá sklářka Vladimíra Tesařová.

Zamávali jsme Janu Nepomuckému a vrátili se na cyklostezku, abychom pokračovali směr Žichovice. Hned za vsí jsme ale odbočili na neznačenou cestu do kopce. Pochopili jsme, že je to slibovaná odbočka, ale protože Pavel pravil asi třikrát, že jde jen o nepatrné prodloužení trasy, nereptali jsme. Na kopci jsme objevili půvabné jezírko po opuštěném vápencovém lomu. Bohužel vstup zakázán, lom je soukromý. Ale podle vyšlapaných pěšinek soudíme, že v létě se přesto změní v příjemné koupaliště. Dále to už byl jen kousek do Žichovic, příjemná cesta s pěkným rozhledem do kraje a na dominantu kraje – hrad Rabí. V Žichovicích nás cesta a zelená značka zavedla zpět k řece a pak do Velkých Hydčic. Zde nás pozdravila druhá dominanta kraje – cementárna. Pak cesta pokračovala po asfaltu a stále do kopce, takže jsme s úlevou uvítali odbočku na Prácheň. Procházeli jsme lesem v přírodní rezervaci Prácheň, který je pozoruhodný smíšenou skladbou – borovice, lípy, javory, duby, habry a jilmy, se vzácnou a bohatou květenou v bylinném patře. Je to více než 100 let starý les hodně se blížící podobě, jak místní lesy kdysi vypadaly. Z prácheňského hradu zbyla jen část zasypané věže a zbytky hradeb. Těžko věřit, že kdysi pyšně vládl celému kraji. Pozornost si zaslouží i raně gotický kostel sv. Klimenta, zasazený do objektu lesního hřbitova na vrchu Prácheň. Z Práchně to už byl do Horažďovic jen skok. A to už jsme se těšili na hospodu, odpočinek a pivo. Tím spíše, že na trase nám velení všechny 3 hospody, kolem kterých jsme prošli, brutálně odepřelo v zájmu zvýšení plynulosti pochodu, což mělo usnadněné tím, že byly všechny zavřené, asi kvůli zvýšení účasti v probíhajících sněmovních volbách.

Ušli jsme 25 km, stihli vlak v 17 hodin a v 18 hodin, opět dle jízdního řádu, jsme byli v Plzni. Spokojeně jsme konstatovali, že lepší počasí na tuto roční dobu jsme ani nemohli mít. Tak na shledanou v listopadu, na adventním vejšlapu.

JiB a PaB

Fotky z vejšlapu najdete tady.

Saturday the 15th. Šumavské cesty o. s. | Home | Joomla 3 Templates Joomlaskins