ŠUPUT aneb Šumavské putování 28. 9. - 1. 10. 2017

Počet účastníků: 14 členů + 5 kamarádů

V pohodě jsme přijeli do Vimperka, vyšplhali přes náměstí, kde jsme pouze minuli známou cukrárnu, nabízející různé druhy hořických trubiček (bylo ještě zavřeno), abychom mohli opět sestoupit k Volyňce. Cestou jsme obdivovali domy zakomponované do starých hradeb. Pak už cesta pokračovala celkem klidně až na to množství krásných a zajímavých hub, které jsme nesměli sbírat. A že jich tam bylo, protože jsme procházeli kolem PR Radost a posléze i PR Najmanka. Někteří účastníci, vybavení navigací v mobilních telefonech, s hrůzou sledovali, že naše kroky směřují stále k Vimperku. Kráčejíce i po neznačených cestách jsme malinko bloudili. Nakonec to vypadalo, že jsme chtěli dokonale poznat okolí Vimperka. Toto malinké kufrování jsme nazvali „Vimperskou točnou“. Ubytování jsme měli zajištěné na Nových Hutích v hotelu Klostermann. Rádi jsme se po celodenním putování dali do kupy a odpočinuli jsme si. V pátek jsme vyrazili směrem na Churáňov a cestou jsme se kochali krásou přírody a krajiny, vystoupivše na bývalý skokanský můstek, dnes rozhlednu. U hory Popelná jsme se rozdělili, jedna skupina vzala horu útokem a druhá ji s respektem obešla. Nicméně odpoledne jsme se všichni sešli v hospůdce ve Stachách. Pro čtyři účastníky výpravy to byla poslední etapa, odjeli domů.

Mřk                                                                                     

Do sobotního rána jsme se probudili v penzionu ve Stachách, kde dělali, co mohli, aby nás při snídani náležitě nakrmili. Jak ukázaly hodiny příští, ne všechny pochutiny „ sedly“ všem zúčastněným.

Den se krásně „vyloupl“ z ranní mlhy do slunečného počasí a my (někdo více či méně radostně)  nastoupili na další etapu šumavského putování. Rozkaz byl jasný: putujeme směr Nezdice! Nebyl čas zjišťovat, kdo a jak trasu plánoval, a proto se několikrát stalo to, co už v předcházejících dnech několikrát – ocitli jsme se zase na „Vimperské točně“. Vzhledem k tomu, že z Vimperku jsme už vycházeli ve čtvrtek,  nebylo to až tak veselé zjištění. Jsme ale spolek spolehlivý, nenáročný a řešíme vše s humorem a nějaký ten „kufřík“ nás jen tak nerozhází!

Při pochodu lesem bylo zakázáno až do odvolání sbírání hub, ale přesto několik jedinců neovládlo své sběratelské vášně a tajně své voňavé kořisti ukrývali do batohů. Brzy jsme došli do Úbislavi, kde jsme si prohlédli Kohoutí kříž a došli se podívat na Evropsky významnou lokalitu. Tam jsme obdivovali květy Hořečku mnohotvarého českého. Pokračovali jsme směrem vzhůru do Javorníku, kde se nám chtě nechtě postavila do cesty cukrárna a i přes mírně zakyselený výraz Pavla B., který měl strach ze zdržení a navzájem se ujišťujíce, že cukr při pochodu rychle spálíme, jsme si „ dali do nosu“. Skutečně jsme jej spálili při výstupu na rozhlednu na Javorníku přes Královský kámen, kdy jsme

odpoledne dorazili dle jasného rozkazu do Nezdic a našli penzion, kde nás čekalo zatím nejlepší ubytování z celého ŠUPUTU. Výborná kuchyně, milí správci penzionu a posléze pokojový „mejdan“ s vínkem, které ti nejodvážnější přinesli přes kořeny na zádech, náš příznivý dojem ještě umocnilo.

Nedělní ráno nás přivítalo zamračenou oblohou a předpověď počasí ohlašovala na dopoledne déšť. Z obavy, abychom místo putování neodplavali, jsme po skvělé snídani časně vyrazili na poslední část směr Sušice. Trasa byla velmi malebná, zčásti vedla lesem, a protože nás mají bozi zjevně v oblibě, nezačalo ani pršet.      Na vrcholu Sedla jsme kvůli počasí rozhlednu nenavštívili, ale dle časového plánu zjistili možnost dojít do Sušice na dřívější vlakové spojení s Plzní. A tak v ponurém podzimním počasí jsme prošli přes Albrechtice a

ke konci cesty jsme došli na vrch Kalich nad Sušicí a mohli se tak pokochat pohledem na celé okolí s nádherně podzimně zbarvenými stromy.

Pak jsme se už „skulili“ ze stráně dolů a těšili se, že celý ŠUPUT zakončíme vypleněním sušické cukrárny na nábřeží. Stalo se!! ☺

Vše se vydařilo, vláček k domovu jsme stihli a odjížděli ze Šumavy s pocitem, že jsme si zase ověřili Klostermannova slova:

„ Druhá polovina září a často i celý říjen bývají na Šumavě překrásné. Lesy, luka i pažity se odívají v pestrobarevný háv, jehož lesku se nic nevyrovná“.

VM

Fotky z putování najdete tady.