Šumavské cyklotoulky (2) aneb Putování mezi Dubem a Bukem

Účastníci: 11 členů + 2 kamarádi

Trasa: 63 km

Naše druhé putování za památnými stromy Šumavy opět zmeškala Muřka. Loni se k nám chtěli s Jaromírem připojit na trase, ale cestou M. zjistila, že jí chybí baterie do elektrokola. Tentokrát sice baterii měla, ale na nádraží postrádala peněženku. Nedalo se nic dělat. Otočila svůj elektrický stroj a mastila zpět. Je vidět, že anděla strážného má poměrně výkonného, protože při zpáteční cestě peněženku opravdu našla.

Co se dalo dělat, již druhým rokem vyrážíme bez Mařenky. Přes všechny obavy cesta vlakem dopadla uspokojivě (až na jednoho milého pána, který se nás snažil přesvědčit, že vlak není pro cyklisty. On že jezdí také na kole a nikdy k tomu žádný vlak nepotřeboval – prostě borec) a se všemi možnými i nemožnými přestupy jsme téměř načas vystupovali v Kubově Huti, kde na nás již čekali čtyři vlčáci, kteří dorazili předcházející den ze Železné Rudy.

Velmi záhy se dostáváme na severní stranu Boubína a musíme konstatovat, že se nám otevírá pohled na dominantu kraje, pro všechny poměrně netypický. První stromová zastávka nás čeká v krásné aleji u Buku. Není to však buková alej, nýbrž lipová. Krásná lípa nás též vítá u Machova mlýna, ale také nás čeká první slušné stoupání až do Šumavských Hoštic. Od nich ve výstupu sice pokračujeme, ale velmi záhy se horizont zhoupne a do Vlachova Březí nás provází nádherný sešup.

Sešup byl sice dobrý, Vlachovo Březí také nebylo tak zlé, ale hospoda ani jedna. Jediné, co se tam dělo, byla svatba. Nějaký čas zoufale bloumáme po náměstí, abychom nakonec vše vyřešili svačinou a pokračovali dál k jihu. Čekal nás velmi zajímavý dílčí cíl naší cesty, a to romantický Helfenburk. Předtím jsme se však zastavili ještě v Dubu, kde stojí taková malá Hluboká. No a opět svatba. Další byla pod Helfenburkem. Co se to tady děje? Aha, ono je dnes vlastně 18. 8. 2018 a to je datum na svatbu jako řemen J. Zřícenina hradu byla sice krásná, ale již nás začal trochu tlačit čas, tak jsme se tam nezdrželi přespříliš dlouho a pokračovali směr Bavorov. Kupodivu ani ten naše vyprahlá hrdla neuspokojil, protože celou obec zabrala pouť, takže vlastního slova slyšet nebylo. Dobrá, pokračujeme tedy dále.

Čekalo nás poslední stoupání dne a nutno přiznat, že bylo poměrně výživné. Elektrikáře to už přestalo bavit, protože pojali nejistotu, zda dnes vůbec dosáhneme nějakého restauračního zařízení. Zařadili tedy vyšší rychlostní stupeň svých ďábelských strojů a vyrazili směr Protivín. My, co jsme museli vystačit s vlastními silami, jsme jeli s menším odstupem. Každopádně obě skupiny minuly Vodňany bez povšimnutí a s vypětím všech sil vyrazily směr hospoda v Platanu. Konečně putyka, která nás nezklamala. Nejen že se tam obě skupiny na závěr opět spojily, ale ještě všichni účastníci pohladili svá bříška. A že jede vlak za čtvrt hodiny? Nic se neděje, z krčmy na nádraží je to deset minut.

Všechno bylo skvělé, jen do té platanové aleje se musíme ještě vrátit, protože ta si určitě zaslouží větší pozornost, než se jí dostalo. Tak že by zase za rok?

PB

Fotky najdete tady