Běžky nebo pěšky - penzion Grobián v Lenoře 17. - 19. 1. 2020

Pro zimu roku 2020 název přímo na míru. Před víkendem 17. ledna si 22 zúčastněných toužebně přálo ladovskou zimu. Nedostavila se, a tak - bez běžecké výstroje - jsme se v pátek večer ubytovali v penzionu U Grobiána v Lenoře, abychom v příštích dvou dnech nachodili asi 40 kilometrů. Sobota začala nevábně. Déšť na zemi umrzal a cesta na vláček na zastávku z Lenory do Kubovy Hutě se podobala kluzišti. V nejvyšší železniční stanici Česka nás čekalo milé překvapení – něžná sněhová pokrývka. Výstup na 1362 m vysoký vrchol Boubína se zastávkou u pomníku zakladatele boubínské rezervace Josefa Johna byl hned veselejší. Z 16 let staré dřevěné rozhledny to vypadalo, že sníh napadl pouze pro nás a Boubínský prales. Zdalipak Karel II. Schwarzenberg v roce 1858, kdy vyhlásil Boubín za přírodní rezervaci, tušil, kolik se v ní ročně projde turistů? Cesta zpět opět prověřila naši zdatnost na zledovatělých kamenech, ale čím níže, tím příjemnější povrch, nás dovedl k Boubínskému jezírku a dále přes Zátoň až zpět na základnu v Lenoře, kde jsme se o zážitky podělili s Pavlem P., který mezitím poctivě nacvičoval správnou chůzi po rovině. Vyvrcholením dne byla oblíbená soutěž dvou družstev. Opět se řada z nás ujistila, jak jsou naše znalosti o Šumavě mizivé, až žádné. Vynikl pouze Jindra B.

A neděle? Vyrazili jsme za hustého sněžení do 16 km vzdálené vlakové stanice Černý kříž kolem Stožce severní stranou. Sníh překvapil i cyklistu, kterého jsme potkali. Neděle byla po hodinové přeháňce bílá, s ojíněnými stromy a dobrou náladou.

Vláček neměl zpoždění, nikdo se neztratil. Ve Volarech někteří pokračovali vlakem domů a ostatní se vrátili do Lenory na dobrý pozdní oběd a pak auty domů. 

RB