Pouť Prášily - Gsenget - Dobrá Voda (2. 6. 2013)

Na tuto akci se nás původně přihlásilo 13 kousků, ale..........!!  Člen Šumavských cest míní a Pánbůh mění! Prostě ten den, jako spousta těch předcházejících, lilo a lilo. Z toho důvodu se postupně odhlašovali z akce slabší jedinci a zbyli pak skutečně jen Ti " řádně odolní " (když se čovek nepochválí sám.... že?!). A tak z původní přihlášené skupiny nás zbylo pouhých 7. Jana pružně přeorganizovala posádky aut a všichni jsme se na Borech u Purkyňova pavilonu okolo půl sedmé ráno naložili a vyrazili k Šumavě. Ta nám už zdálky kynula šedou a zamračenou oblohou, byť jsme se navzájem snažili přesvědčit, že to tak šedivé není! Po cestě jsme zastavili v Klatovech u benzinové pumpy na kafíčko, a když jsme se vrátili do auta, Jana H. se začala upřímně radovat, že přestalo pršet. Bohužel jsme se nemohli radovat společně s ní, protože jsme s autem stáli pod zastřešenou pumpou, tak jistě chápete, že důvod k radosti nebyl opodstatněný!!!

V Prášilech byl sraz účastníků v 8 hod a mělo se pokračovat na hraniční přechod Gsenget, kde bylo setkání s německými poutníky, poté se vrátit zpět do Prášil a dále na Frauentál, Rovinu až do Dobré Vody. No, naplánováno to bylo pěkně, ale co čert nechtěl, přijeli jsme do Prášil poněkud později a čeští poutníci (v hojném počtu tří) už byli fuč. Z teplých aut se nám sice do lijáku nechtělo, ale morálka zvítězila, navlékli jsme více než slušivé pláštěnky různých druhů a barev a vyrazili směrem na Gsenget. Téměř u cíle cesty jsme potkali již vracející se promíchanou skupinu českých a německých poutníků, a tak za veselých pozdravů typu: Servus a Grüss Gott a Nažďáár , jsme je nechali přejít a došli k hraničnímu můstku a udělali několik fotek naší skupinky, a to Ivčy novým super foťákem, který dóókonce vydává zvuky!!!  Přibrali jsme ke zvěčnění i dva přihlížející německé pohraničníky (soudě dle uniforem), kteří se s námi ochotně zazubili do objektivu.

Pak jsme už rychle skotačili zpět do Prášil, abychom poutníky dohnali, anóbrž nasadili vražedné tempo. V Prášilech byla ještě dojednána objednávka sýrečků a mléčka na kozí farmě, tak jsme je vyzvedli, pohladili Pinďu, což byl malý kozlík, poňuchňali zbylá kůzlata a na rozdíl od ostatních poutníků, kteří pokračovali na Dobrou Vodu samozřejmě pěšky, jsme naskákali do aut, protože všeho moc škodí a vyrazili na faru v Dobré Vodě. Tam nás přivítala naše milá Zdenička, dostali jsme kávičku a její úžasné " buchtičky".  Snažili jsme se trochu pomoci v kuchyni, kde maličko vládla nervozita v očekávání vzácné návštěvy Mons. kardinála Vlka, který měl celebrovat slavnostní mši k výročí vysvěcení kostela sv. Vintíře v Dobré Vodě.

Mše se zúčastnilo skutečně velké množství lidí a bylo velmi zajímavé, alespoň pro nás ateisty, sledovat průběh tak významné mše. Páter Thomas po skončení mše vyzval přítomné k peněžité sbírce na obnovu varhan v kostele sv. Vintíře - doufejme, že dopadla k naší spokojenosti!  Poté bylo na faře uspořádáno pro všechny poutníky a hosty občerstvení a tak jsme zase přiložili ruce k dílu a pomohli s roznášením papu, mytím nádobí, krájením "božských" buchtiček apod. Jana dokonce stihla zapózovat spolu s kardinálem Vlkem a páterem Thomasem - to bude úžo foto!!

Po snědení posledních řízků a vypití posledních piv, se fara vyprázdnila a my všichni znaveně usedli ke kávě či panáčku. Den utekl jako  v o d a (dost příhodně označeno) a museli jsme se rozloučit, ale ne nadlouho, vždyť za tři týdny znovu na dobrovodskou faru přijedeme na náš mikulášskovánočnosilvestrovský víkend!!

V. M.

Další fotky najdete na Rajčeti http://sumavskecesty.rajce.idnes.cz/Pout_Prasily_-_Gsenget_-_Dobra_Voda_2.6.2013/