Pramen Vltavy, Bučina, Knížecí pláně – sobota 11. 8. 2012

Kvilda – pramen Vltavy – Bučina – Knížecí pláně – Borová Lada (cca 20 km)

Sraz na Kvildě!                                                                                                                            

13 členů výpravy se dopravuje individuálně osobními auty a 12 vlakem do Sušice a potom dál autobusem na Kvildu

Přestože je léto v plném proudu, počasí je ideální na Vejšlap. Vyrážíme po modré turistické značce k pramenům Vltavy - tuhle cestu už šel asi každý z nás a po každé je jiná (tak jako všechny cesty a pohledy na Šumavě). Podél cesty jsou poražené stromy (z bezpečnostních důvodů, aby při silném větru nepadly na procházející turisty). Místy šlapeme po koberci spadaného jehličí z kůrovcem napadených stromů. Naučná stezka otevřená asi před 2 roky je zavřená, zábradlí rozbořené popadanými stromy – škoda! U pramene naší národní řeky si připomínáme historii místa (chata KČT, její úloha během 2. světové války), ale i přírodní zajímavosti (výšku Černé hory 1315 m, Teplá Vltava = Černý potok, pramen Studené Vltavy a soutok obou pramenných toků). Stoupáme dál po červené značce pod vrchol Stráže (1307 m) a potom klesáme na Bučinu (bývalá nejvýše položená šumavská osada z druhé poloviny 18. století – stávala tu spořitelna, finanční stráž, 2 hotely, německá a později  i česká škola, celnice,… po válce obec zanikla. Zbyla jen Pešlova chata pro potřeby pohraniční stráže – dnes nově vystavěná a kaplička z roku 1891 obnovena německými rodáky). Tři baby zabrané do probírání životně důležitých informací nepostřehly, že jsme se zastavili a mazaly pořád dál. My se dali z Bučiny po modré na Knížecí pláně. Na první křižovatce na nás čekaly tři „ztracené“ a už prý měly docela strach J. Zašli jsme se podívat na místo původní obce Knížecí pláně (upravený bývalý hřbitov, místo kostela, schwarzenberský erb, . . . ) - smutnou náladu rozjasnil pohled na holý vrcholek Luzného. A natěšeni na specialitu Hájenky Knížecí pláně – pralinkové knedlíky - jsme pokračovali dál. Knedlíky nebyly, polévka a pivečko ano. Do Borové Lady zbývalo 6 km příjemné procházky. Jenže – ti s vlastní dopravou se rozhodli, že nejsou omezeni odjezdem autobusu a půjdou tedy zpět do Kvildy pěšky. To už jsme stáli na rozcestí asi 2 km od cíle. Demokraticky jsme odhlasovali, že časově i fyzicky zvládneme cestu na Kvildu všichni a vydali se neznačenou upravenou cestou. Krásný les, občas jsme našli i nějakou houbu, krásná studánka, . . . a my šli a šli a šli, každá zatáčka se zdála být poslední, ale nebyla! Posledních 1,5 km z 6 navíc jsme skoro běželi, abychom stihli autobus z Kvildy. Autobus jsme stihli a zvládli jsme, sice na autobusové zastávce, i vynikající bramborové placky s domácími švestkovými povidly od Marušky.                                                                                                

Z plánovaných 20 km bylo „pouhých“ 26 – fakt jsme hodně dobří!!!

JK