Svaroh (13. 10. 2012)

Svaroh (1333 m), bývalá Juránkova chata, sobota 13. 10. 2012

Na Svarohu je akce občanského sdružení Emila Kintzla Otevřená Šumava -  sdružení chce znovu otevřít dnes zavřené turistické stezky Královským Hvozdem a obnovit Juránkovu chatu.

Juránkova chata byla postavena Českým Ski klubem Plzeň již roku 1922 k ochraně a odpočinku lyžařů a turistů. Na Vánoce 1931 vyhořela. Nová honosná třípatrová chata byla postavena z půjček a darů – slavnostně otevřena byla již 28. října 1932. Během války chatu využívala německá armáda. V roce 1945 byla zničena. Chata ožila ještě potřetí – ihned po válce. Na Vánoce 1945 byla opět, zásluhou Juránkova kamaráda Bertíka Langa, vystavěna již skromnější chata.  Vydržela do nástupu komunismu v roce 1948, kdy byl hraniční prostor uzavřen a chata zcela zchátrala.

Jedeme vlakem do Železné Rudy Alžbětína a jdeme proti proudu říčky Svarožné po široké skoro asfaltové silničce (míjíme areál bývalé vojenské roty Svarožná – zbyly dvě budovy, které dnes slouží skautům) prakticky až na hranici ke starému krásně upravenému hraničnímu kameni z r. 1765. Tady se setkáváme se skupinou turistů (pokračují dál po cestičce do Německa – sejdeme se na Svarohu), my svačíme a nabíráme síly na výstup. Opouštíme šumění Svarožné a jdeme necestou po vyšlapaném hraničním chodníčku – kameny, mokro, vývraty.  Přestože Vlasta slibuje slunečno, je stále větší mlha.

Na vrcholu Svarohu už je živo – na gulášek a pivo je zatím čas, a tak se jdeme podívat na oba vrcholy Svarohu. Ten pravý je na našem území, Němci si však museli postavit vlastní kříž na skalce J. Potkáváme celou řadu známých a společně se vracíme k ruině kdysi slavné a technicky velmi dobře vybavené Juránkovy chaty. Akce se účastní nejen starosta Železné Rudy Emil Kintzl, zástupci Horské služby a celá řada „pravých Šumaváků“, ale i milovníci Šumavy z Německa. Projevy, přání i naděje, že se podaří znovu otevřít „Dámskou cestu“, „Václavák“, . . . . . a možná i znovu postavit Juránkovu chatu. Najednou je mlha pryč a nám všem se otvírá nádherný výhled na hraniční hřeben až k oběma vrcholům Ostrého.

Vyhýbáme se organizovanému odchodu se zastávkou na vyhlídce na Černé jezero a se souhlasem organizátorů jde naše sedmnáctičlenná skupina pod vedením Vaška Vetyho prakticky po hraně jezerní stěny – cesta necesta, přes vývraty a tlející kmeny ve vysoké trávě je náročná.

Výhledy, které však máme, jsou obrovskou odměnou pro nás všechny - začínající podzim vykouzlil jemně zlatavé odstíny listnáčů, blýskavá hladina jezera v obrovské hloubce pod námi a vědomí, že tenhle pohled je vlastně jen pro vyvolené, nás naplňuje nepopsatelnými pocity. A Vašek nám ukazuje, pod kterým stromem spal, z kterého fotil a kudy chodil, když sbíral materiál pro jedinečnou kompletní knížečku o Černém a Čertově jezeře „Oči Šumavy“.  Plni dojmů jsme došli na Rozvodí a po zelené turistické značce na Špičácké sedlo. U Karlů jsme doplnili tekutiny a z nádraží Železná Ruda, Špičák se vrátili do Plzně.

JK

Fotografie najdete na Rajčeti http://sumavskecesty.rajce.idnes.cz/Svaroh_13.10.2012/